Recenze na knihu
Hrbaté duše Lenka Chalupová

Právě jsem dočetla. Sedím, koukám, rozdýchávám a utírám poslední slzu. Neskutečně silný příběh lidí z Bochoře a Přerova z období druhé světové v letech 1941 - 1942. Máří a Ambrož. Šťastná rodina se třemi dětmi, Zorka, Hynek, Blaženka, s kartami jim zamíchá Ambrož, který neustojí chtíč a do manželství vnese svár. Sledujeme i cikánskou rodinu v čele s Deziderem Horvátem a starostu Štěpána Lanče, který se snaží svým lidem v obci pomáhat, jak to jen jde. Jenže zjistí, že mezi lidmi je “Hrbatá duše”, jak on nazývá člověka, který píše anonymní dopisy na gestapo. Máři pracuje se svou dcerou Zorkou v lázních a musí obsluhovat nenáviděné německé příslušníky SS. Bojí se jich, doba je čím dál těžší. V očích Němců jsou v hledáčku Židé, ale i cikáni. Sepisují je na seznam a tak dojde i na rodinu Dezidera. Autorka střídá vyprávění o jedné a druhé rodině. Ani na chvíli Vás nenapadne, že by jste chtěli knihu odložit. Při čtení zažíváte snad všechny možné emoce od radosti, dojetí, zlosti, bolesti, to vše v jednom chumlu. Zajímavé bylo nakouknout do psychologie chování rómských občanů, kteří mají odlišné chování v krvi. Jsou svobodný a spjatí s přírodou. Líbily se mi i věty jejich řečí, které autorka používala. Ponořte se do příběhu a modlete se za mír. Jen v těžké době může být ještě hůř, kór když na světě žijí i hrbaté duše. Moc doporučuji.

Lázeňská vesnička Bochoř u Přerova, dvě rodiny, které se snaží zachránit své vztahy, i svůj život. V období druhé světové války, nebylo snadné žití, a i když se lidé snažili si navzájem pomáhat, vždy se našel někdo, kdo s potěšením udával a ničil tím lidské životy. Knihy z období druhé světové války jsou vždycky smutným čtením, které mě chytnou u srdce. V této máme hned několik postav, které si oblíbíte, budete s nimi prožívat jejich každodenní radosti i starosti a budete doufat, že všechno dobře dopadne. Kromě války, tu má své silné slovo i láska, která někdy pomáhá, jindy ničí. Není vždy snadné poslechnout své srdce. A někdy je jistější dát raději na rozum. V knize je ukázáno, jak se žilo kolem roku 1941, jaká byla nařízení, jak se shánělo jídlo, jak si lidé mohli pomáhat. Ač byl pro mě příběh pomalejší, možná jsem čekala větší akci, i tak byl neskutečně zajímavý a konec jsem probrečela, to jinak nešlo….