Recenze na knihu
Je hezký umřít za úplňku Dominik Fiala

Pokud si jméno Dominika Fialy spojujete se sérií pro mladistvé Stíny nad Malinovým vrchem, která se nedávno dočkala již třetí knihy, určitě se nenechte zmást jejím mírnějším tónem. Ve sbírce Je hezký umřít za úplňku se do toho autor opřel a nechal svou temnou stránku promluvit naplno. Výsledkem je šestice propletených příběhů, které dohromady skládají mrazivý celek. Vše otevírá titulní povídka, která nás zavádí na drsný sever Rain Falls. Uprostřed horské pustiny vyšetřuje Edward Carrigan únosy a brutální vraždy dětí, přičemž mezi pohřešovanými figuruje i jeho dcera Ashley (ano, přesně ta Ashley z románu Pravá bluesová kočka, která se vydala na cestu pomsty). Edward je díky svým vizím, které zdědil po předcích, brilantním vyšetřovatelem. On sám své schopnosti vnímá spíše jako prokletí. Carrigan se nebojí brutality, což se mu vymstilo už v Los Angeles, odkud byl po zabití podezřelého suspendován a převelen právě sem. Při výslechu Raye Mandarozy zjišťuje, že nitky zločinu vedou k tajemnému zloduchovi Harrymu. Děj pokračuje povídkou „Medový měsíc“, v níž se nevinný teenagerský večírek nečekaně zvrhne v noční můru. Do popředí se tentokrát dostává Ashleyina kamarádka Molly a na povrch vyplouvá pravda o tom, jaký osud ji ve skutečnosti potkal. Povídka „Vlkodlak“ nás zavádí zpět do Rain Falls, tentokrát však s mrazivou změnou perspektivy. Příběh je vyprávěn v první osobě samotným Harrym. Nahlédneme tak přímo do jeho zvráceného nitra – a rozhodně se nejedná o místo, kde byste chtěli pobýt déle, než je nutné. Noc v opuštěném skladu, dva zajatí policisté, Harryho parta hrdlořezů a chladný svit úplňku... zkrátka dokonalá romantika. V povídce „Spolknuté město“ se ocitáme v baru uprostřed mlžného bezčasí, kde Ashley vypráví svůj příběh několika štamgastům. Ukazuje se, že jablko nepadlo daleko od stromu – Edward Carrigan může být na svou dceru právem hrdý. Ashleyin cíl zůstává neúprosný: pomstít Molly, se kterou je v kontaktu i po její smrti a na níž se Harry a jeho gang tak krutě vyřádil. Ačkoliv sbírku tvoří ještě další dva příběhy, tato úvodní čtveřice by sama o sobě posloužila jako perfektní scénář pro neo-noirový komiks ve stylu Vrány nebo Sin City. Nechybí ani drsný černý humor a autor nemůže zapřít inspiraci Tarantinovým Kill Billem – hutná atmosféra a předtucha nevyhnutelného v dialogu mezi Ashley a Harrym dávají jasně vzpomenout na ikonickou konfrontaci Nevěsty a Billa. Povídka „Vlak duchů“ se od zbytku sbírky poněkud odklání a do celkového konceptu zapadá nejméně. Příběh zpochybňuje vnímání skutečnosti a ukazuje, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. S předchozím dějem ji pojí pouze postava Raye Mandarozy, který se mihl v úvodu. Autor nás tentokrát bere hluboko do podzemí, kde rozehrává hru o paralelních světech a relativitě reality. Sbírku uzavírá příběh s názvem „Smutná hora“, kde se objevuje starý dobrý bluesman Walter Burnett Cotrane, jehož postava je v románu Pravá bluesová kočka úzce spjata s motivem smrti. Městečko uvězněno v děsivém tichu, kde sebemenší výkřik znamená rozsudek smrti, svou tísnivou atmosférou silně evokuje Lovecraftova slavného „Dagona“. Jak už zaznělo, sbírka Je hezký umřít za úplňku funguje jako skvělý doplněk k autorově románové prvotině a jakýsi pomyslný most k jeho další knize. Povídky fungují skvěle i samostatně, ale pokud znáte předchozí díl, vychutnáte si odkrývání střípků z minulosti protagonistů o to víc. Dominikovo universum se zase o kus rozrostlo a já doufám, že se Edward Carrigan brzy vrátí na scénu. Je to zkrátka nekompromisní postava, která vás baví.