Recenze na knihu
Sto let s Betty Debra Oswaldová

Betty. Co říct o Betty? Svérázná, inteligentní, praktická, milující i milovaná, přátelská, odvážná, milá i nepříjemná, šikovná, nápaditá, zraněná, traumatizovaná, chybující, nesnášenlivá, samotu milující, pracovitá, protivná, pravdomluvná i někdy trochu mlžící skutečnosti, smutná i veselá, chudá i bohatá žena, která prožila opravdu bohatý život. A právě ten nám tu předkládá v celé jeho délce sta let. V knize nám svůj příběh vypráví sama hlavní hrdinka. A vypráví ho opravdu důkladně. Od narození až do smrti sledujeme celý její život na pozadí dějin Anglie a Austrálie, tedy dvou zemí, kde strávila největší část svého života. Moc se mi líbilo propojení s reálnými historickými událostmi, díky kterým jsem si zase mohla doplnit nějaké souvislosti, a to mě bavilo hodně. Není to úplně akční příběh, i když i pár výraznějších scén tu najdeme. Je to hlavně vyprávění. Milé, příjemné, čtivé a zajímavé. Takový životní příběh, který plyne pomalu, ale pořád má co nabídnout. Betty jako postava není jen dobrá. Má spoustu negativních vlastností, které mi někdy vadily a místy mě až štvaly, zvlášť zpočátku. Právě tím pro mě ale byla zajímavá a autentická. U jejího vývoje se vlastně těžko mluví o jedné konkrétní proměně, protože sledujeme celý její život. O to víc mě bavilo pozorovat, jak postupně získává klid, nadhled a určitou životní moudrost. Ve stáří už se nikam nehnala a žila čím dál víc podle sebe. Možná trochu sobecké, ale podle mě naprosto úžasné. Hodně se mi líbilo i propojení příběhu s celospolečenskými problémy jednotlivých období. Ať už šlo o válečná léta, přesuny sirotků, bombardování, později boj za práva žen, emigraci do Austrálie, AIDS nebo homosexuální vztahy. Témat je tu mnohem víc a některá jsou zmíněná jen okrajově, jiná dostávají větší prostor. Zaujaly mě také mezigenerační rozdíly. Sledujeme Betty jako mladou ženu, potom jako matku a její problémy v kontrastu s problémy jejích dětí, a později jako starší ženu ve vztahu ke svým vnoučatům. Výborně bylo podle mě popsané i postupné ztrácení důležitých vztahů během života a to, jak se s věkem mění priority a člověk začne některé věci vnímat úplně jinak. Já jsem z knihy byla nadšená, protože pro mě byla krásně popsaným jedním dlouhým životem se vším, co k němu patří. S radostí, chybami, ztrátami, láskou, změnami i obyčejnými každodenními věcmi. Určitě ji doporučuji. A navíc má skvělou a zajímavou obálku, která podle mě evokuje přesně to, co má.