Recenze na knihu
Polibek Maintré Kristina Waagnerová

Tak to byla neskutečná jízda. Opravdu velice důstojné ukončení celé série. Toto je pro mne jediná série, kdy jsem se celou dobu vůbec nenudila a dychtivě jsem čekala na další pokračování. Ten konec jsem opravdu nečekala. Děkuji autorce, že mne zanesla do kouzelného světa jorrei, sarrei, grai a divoženek , moc jsem si to užila. A jak je psáno na konci knihy... "Lhal jsem" vzdychl Renegor. "Chyběly mi. Bez nich je svět podivně šedý. " ....mne divoženky taky budou chybět, ale já se k nim po čase zase vrátím. Stopro.

Čtete rádi české autory? A co takhle českou fantastiku? K téhle sérii jsem se vlastně dostala zcela náhodou - když ji přidali na @audioteka.cz do klubu a já měla možnost si knihu pustit namluvenou. Najednou jsem objevila nový svět, který je opravdu hodně propracovaný a já se těšila na další díly. Arachné Isarell se v posledním díle hodně změní. Po předchozích událostech se konečně postaví sama za sebe a nenechá se sebou manipulovat, což mě osobně neskutečně oslovilo. Z mladé nezkušené dívky se rázem stává dračice. Co dalšího se mi na příběhu líbilo, že autorka se s tím doslova nepárala. Je ti někdo sympatický? Nevadí, umře! Někdo tě doslova vytáčí? Hmmm, že bychom ho nechali naživu? Kniha je plná nečekaných zvratů a hlavní postavy se dostávají do situací, u kterých máte pocit, že už to nemůže být horší, přesto najdou elegantní a logické řešení. Pár věcí mi ale nebylo po chuti. Je to naprosto můj subjektivní názor a je to něco, co mnohým z vás nejspíš udělá radost. To neustálé erotické napětí. Z Isarell doslova čpí sexuální energie a neustále na e dojem, že chce na každého skočit. Hlavně teda v druhé půlce knihy. Celkové shrnutí série? Miluju to. Svět a jeho magický systém je umně propracovaný a nenašla jsem nic, co by perfektně nepasovalo. Dokonce autorka zachází do takových detailů jako např. jak se ženy chrání během svých dní (ale to je fakt geniální!). Postavy jsou většinou přiměřeně svému věku, vyvíjí se a rostou s příběhem a prožitými situacemi. Jsou zde boží cliffhangery, které čtenáře vytáhnou do děje. Celá série je jedno mě obrovské doporučení, které by zkrátka neměla chybět v žádné knihovničce fanouška fantasy.

K Polibku Maintré mám trochu komplikovaný vztah - na jednu stranu obsahuje některé z úplně nejlepších pasáží z celé téhle skvělé ságy, na druhou jsem tu poprvé (za čtyři knihy!) potkala hluchá místa a scény, co mě nebavily. Ale pěkně popořadě. Začátek - první třetinu knihy jsem si neskutečně užila. Žádná krev, jen moje nejmilejší postavy, oslavy jara, fantastické dialogy a viatár tekoucí proudem. Čistých 10/10. V další části pak děj změnil směr, a v předvečer epické války nás poslal na nepříliš zajímavou, a hlavně zbytečnou misi. Navíc s postavou, která mi nikdy k srdci nepřirostla. Naštěstí tahle část netrvala tak dlouho, a přišla bitva. Ale jaká! Osobně ji považuji za absolutní vrchol série. Všechny postavy si hrábly na dno, bylo to akční, bylo to emotivní, všechny dosavadní schopnosti se zúročily a kdo ze čtenářů doteď dával pozor, konečně sklidil ovoce. Vlastně by mi vůbec nevadilo, kdyby tu příběh skončil. Konec nebyl špatný, ale rozhodně mě tolik neuchvátil. ‍♂️A to úplně nejlepší? Za mě Malakai Daaen. Jestli milujete archetyp arogantního šíleného vědce (pardon, čaroděje) tolik jako já, tenhle parchant vám nesmí utéct Všechny úspěchy si vydřel, všechny pády na hubu si zasloužil, a nikdy neztratil tvář. Prostě pecka. A navrch Myrtilla, u té jsem se culila snad po celou dobu ☺️ Naopak vytknout musím nedostatečné využití jistého prince, který toho nakonec moc nepředvedl, přestože se v prvních dílech zdál naprosto nepostradatelný. A pak fakt, že o nejmocnějším lidském druidovi všech dob v boji máme jen jednu jedinou pidi zmínku. A ještě mapa - ta by se tu fakt hodila, neštěstí si ji už z předchozích dílů pamatuju dost přesně. Zkrátka a dobře, Zlatá Grai není dokonalá, ale dost se tomu blíží. Nejlepším dílem za mě zůstávají třetí Otisky Chribdy. Nemůžu jinak, než vám ji všem doporučit