Recenze na knihu
Polibek Maintré Kristina Waagnerová

Tak to byla neskutečná jízda. Opravdu velice důstojné ukončení celé série. Toto je pro mne jediná série, kdy jsem se celou dobu vůbec nenudila a dychtivě jsem čekala na další pokračování. Ten konec jsem opravdu nečekala. Děkuji autorce, že mne zanesla do kouzelného světa jorrei, sarrei, grai a divoženek , moc jsem si to užila. A jak je psáno na konci knihy... "Lhal jsem" vzdychl Renegor. "Chyběly mi. Bez nich je svět podivně šedý. " ....mne divoženky taky budou chybět, ale já se k nim po čase zase vrátím. Stopro.

⚔️ Věděla jsem, že tohle bude něco, ale že až tak? To ne! Nemám slov Tohle bylo epické! ⚔️ Ani v tomhle díle jsem si nedokázala tipnout další vývoj, i to co jsem odhadovala, dopadlo jinak, než jsem myslela. Při některých zvratech jsem jen valila oči a říkala si ,,Co to!? Jak to?! Poslední část jsem už nemohla odkládat, a bylo mi jedno, pokud druhý den budu muset použít párátka, aby mi držely otevřené oči, protože nedočíst a nevědět by bylo mnohem větší utrpení ‍ ⚔️ Na téhle sérii je toho úžasného opravdu hodně a jednou z těch věcí je vykreslení postav. Každou pohání něco jiného a jednají podle toho. Tady si Isarell sáhla už na samé dno a není se čemu divit po tom všem, co prožila. Začíná toužit po něčem víc, už nechce být jen loutkou v rukou druhých, ale opět se ocitá uprostřed politických intrik, protože každý by ji chtěl pro sebe, ale většina z nich nehledí vůbec na ni. ⚔️ Musím říct, že co se týče romantické linky - ano, tady se nějaká objevila - a vývoje a osudu některých postav, tak něco dopadlo k mé spokojenosti. A to co ne, že jsem smutnila, tak i tak přiznávám, že nic mě tu neskolilo tak jako něco v jiném díle, za což děkuji, protože bych to už nerozdýchala. ⚔️ Tahle série je fantastická a nikdy na ni a divoženky nezapomenu. Na začátku bych bývala vůbec neřekla, jak grandiózní jízda to vlastně bude. Je úžasné, jak tu všechno neuvěřitelně graduje. Málokterá fantasy je takhle propracovaná, a já před autorkou musím smeknout, protože tohle vymyslet? Prostě jedno obrovské WOOOW. Děkuji za takový zážitek a už se těším, až od Kristý uvidíme další příběh

Čtete rádi české autory? A co takhle českou fantastiku? K téhle sérii jsem se vlastně dostala zcela náhodou - když ji přidali na @audioteka.cz do klubu a já měla možnost si knihu pustit namluvenou. Najednou jsem objevila nový svět, který je opravdu hodně propracovaný a já se těšila na další díly. Arachné Isarell se v posledním díle hodně změní. Po předchozích událostech se konečně postaví sama za sebe a nenechá se sebou manipulovat, což mě osobně neskutečně oslovilo. Z mladé nezkušené dívky se rázem stává dračice. Co dalšího se mi na příběhu líbilo, že autorka se s tím doslova nepárala. Je ti někdo sympatický? Nevadí, umře! Někdo tě doslova vytáčí? Hmmm, že bychom ho nechali naživu? Kniha je plná nečekaných zvratů a hlavní postavy se dostávají do situací, u kterých máte pocit, že už to nemůže být horší, přesto najdou elegantní a logické řešení. Pár věcí mi ale nebylo po chuti. Je to naprosto můj subjektivní názor a je to něco, co mnohým z vás nejspíš udělá radost. To neustálé erotické napětí. Z Isarell doslova čpí sexuální energie a neustále na e dojem, že chce na každého skočit. Hlavně teda v druhé půlce knihy. Celkové shrnutí série? Miluju to. Svět a jeho magický systém je umně propracovaný a nenašla jsem nic, co by perfektně nepasovalo. Dokonce autorka zachází do takových detailů jako např. jak se ženy chrání během svých dní (ale to je fakt geniální!). Postavy jsou většinou přiměřeně svému věku, vyvíjí se a rostou s příběhem a prožitými situacemi. Jsou zde boží cliffhangery, které čtenáře vytáhnou do děje. Celá série je jedno mě obrovské doporučení, které by zkrátka neměla chybět v žádné knihovničce fanouška fantasy.

K Polibku Maintré mám trochu komplikovaný vztah - na jednu stranu obsahuje některé z úplně nejlepších pasáží z celé téhle skvělé ságy, na druhou jsem tu poprvé (za čtyři knihy!) potkala hluchá místa a scény, co mě nebavily. Ale pěkně popořadě. Začátek - první třetinu knihy jsem si neskutečně užila. Žádná krev, jen moje nejmilejší postavy, oslavy jara, fantastické dialogy a viatár tekoucí proudem. Čistých 10/10. V další části pak děj změnil směr, a v předvečer epické války nás poslal na nepříliš zajímavou, a hlavně zbytečnou misi. Navíc s postavou, která mi nikdy k srdci nepřirostla. Naštěstí tahle část netrvala tak dlouho, a přišla bitva. Ale jaká! Osobně ji považuji za absolutní vrchol série. Všechny postavy si hrábly na dno, bylo to akční, bylo to emotivní, všechny dosavadní schopnosti se zúročily a kdo ze čtenářů doteď dával pozor, konečně sklidil ovoce. Vlastně by mi vůbec nevadilo, kdyby tu příběh skončil. Konec nebyl špatný, ale rozhodně mě tolik neuchvátil. ‍♂️A to úplně nejlepší? Za mě Malakai Daaen. Jestli milujete archetyp arogantního šíleného vědce (pardon, čaroděje) tolik jako já, tenhle parchant vám nesmí utéct Všechny úspěchy si vydřel, všechny pády na hubu si zasloužil, a nikdy neztratil tvář. Prostě pecka. A navrch Myrtilla, u té jsem se culila snad po celou dobu ☺️ Naopak vytknout musím nedostatečné využití jistého prince, který toho nakonec moc nepředvedl, přestože se v prvních dílech zdál naprosto nepostradatelný. A pak fakt, že o nejmocnějším lidském druidovi všech dob v boji máme jen jednu jedinou pidi zmínku. A ještě mapa - ta by se tu fakt hodila, neštěstí si ji už z předchozích dílů pamatuju dost přesně. Zkrátka a dobře, Zlatá Grai není dokonalá, ale dost se tomu blíží. Nejlepším dílem za mě zůstávají třetí Otisky Chribdy. Nemůžu jinak, než vám ji všem doporučit