Recenze na knihu
Citlivá zpověď jednoho blázna David Svoboda

Za den přečteno.

Autor už na začátku knihy napsal, že na popud svých známých, kteří rádi četli jeho blog, kde psal zážitky s psychickou poruchou, se mu splnil sen a vydal tuto knihu. Jeho příběhem se prolínají dvě časové linky, které se střídají. Autor Vás provede jeho dětstvím, diagnózou jeho nemoci, pubertou a s ní začínající problémy, úspěchy a pády. Kniha vlastně začíná koncem, nebo novým začátkem? Opravdu citlivá zpověď, otevřená, upřímná, autentická. V knize je také, tedy alespoň za mě, pěkně vysvětlena jeho nemoc. Problém psychických nemocí je, že většinou nejdou na první pohled vidět. Nemáte sádru, ortézu, berle, nejste ničím vázání, duši nevidíme a co nevidíme to pro mnohé není. Zdravý člověk nechápe, že se nezvedne z postele, když ho nic fyzicky nebolí, že už nevidí cestu ven, když to ostatním přijde tak jednoduché. První pomocnou berličkou je alkohol. Líbil by se mi i pohled, dojmy, pocity a zkušenosti se synem a jeho psychickou poruchou z pohledu maminky. Z knihy jde cítit jak jí má autor rád a velmi si jí váží. IG : @tri_holky_na_knihu

Tato autobiografická kniha začíná velmi silným a znepokojivým momentem – pokusem o sebevraždu hlavního protagonisty. David mě tím okamžitě vtáhl do svého života a svých problémů. Od tohoto okamžiku se před námi otevírá jeho život, kde hledá souvislosti mezi minulostí a psychickou nemocí a snaží se najít naději a nový život do budoucnosti. V knize se prolínají dvě časové linky Jedna je linka z minulosti, kde se dozvídáme vše z jeho dětství, dospívání a pátráme po přičinách Davidova současného stavu. Druhá je linka současnosti, která jde několik let od začátku jeho psychické nemoci a David se v ní snaží se svojí nemocí vyrovnat, léčit se a uzpůsobit si život s ohledem na nové okolnosti. Líbilo se mi, že v současné dějové lince dost často bojuje se selháním a nebojí se to přiznat. Zajímavostí v knize je samotný popis léčby, kdy se David nevěnuje jen svým pocitům, ale popisuje tu medikaci, terapie atd. To dává náhled přímo do způsobů léčby lidí s psychickým onemocněním. Hlavní postavou knihy je samozřejmě sám autor, který se nám představuje velmi otevřeně a bez příkras. Působil na mě jako velmi citlivý a vnímavý člověk, který se snaží porozumět vlastnímu já, i když je to pro něj někdy bolestné. Jeho upřímnost je opravdu obdivuhodná, protože se nevyhýbá ani vlastním slabostem, selháním nebo temným myšlenkám. Vedlejší postavy v knize jsou zejména lidé z rodiny, školy, kamarádi nebo osoby ze zdravotnického prostředí. Ty dokreslují celý jeho životní příběh. David svoji knihu napsal velmi čtivě, upřímně a na přímo. Nevyhýbal se ani těžkým částem. Místy na mě kniha byla možná trochu moc popisná, zejména v částech z minulosti, někdy to bylo až zdlouhavé, ale zase to neubíralo nic z autentičnosti. Pořád jde v knize o upřímnou zpověď a ne literárně stylizovaný příběh. Z knihy mě doslova mrazilo. Měla jsem možnost sledovat intimní zpověď člověka, který bojuje se svojí myslí, který se snaží pochopit, proč se jeho mysl ubírá právě takovým směrem. Nejvíc na knize oceňuji právě autorovu otevřenost. Smekám před ním, s jakou upřímností dokáže mluvit o všech slabostech i pádech. Při čtení jsem cítila smutek, soucit, ale i respekt. Myslela jsem na to, jak dokáže být lidská psychika křehká. Tato kniha rozhodně není lehké čtení, ale má určitě svojí neocenitelnou hodnotu. Díky ní můžeme nahlédnout do života člověk s psychickou nemocí zcela upřímně. Knihu doporučuji těm, kteří se zajímají o psychické choroby z pohledu pacientů a ti, kteří se chtějí trochu zamyslet nad psychikou člověka. Není to kniha večer před spaním, je to kniha na přemýšlení.