Recenze na knihu
Slunce, které nezapadlo Tereza Šmakalová

Po delší době jsem přečetla knížku za jeden jediný den. Ano, tak poutavý a čtivý příběh Anny byl, ať už byl jakkoli předvídatelný nebo naivně romantický. Strašně mě to bavilo a vyhovovalo, přesně tohle jsem od knihy očekávala, obálka krásně sedí a napovídá, jakým směrem se bude příběh vyvíjet. Jedná se o vyprávění o lásce a nástrahách, které s sebou doba přinesla a kterým oba hlavní hrdinové museli nejednou čelit. Právě ta změť lásky, naivity a víry v bezmezné dobro a spravedlnost krásně vyrovnávala tísnivou atmosféru válečného Německa a téma Konečného řešení. Všichni jsou lidé. Všichni jsou Němci. A přesto mají každý jiná práva podle toho, zda jsou árijci, Židé nebo míšenci. Autorka zde poukázala na to, že ne každý "árijský" Němec souhlasil s nacistickou ideologií. A byl schopný obětovat hodně, aby pomohl Židům a osvobodil Německo ze svárů fanatického vůdce. Zpočátku jsem bojovala s ich formou, kterou obvykle moc nečtu, ale brzy jsem si zvykla a byla jsem plně vtažena do děje. Co mi přijde jako škoda je pár překlepů v textu, které mi to maličko narušily. Hodnocení za to ale ubírat nebudu. Knížka je moc fajn a určitě stojí za přečtení!

Uprostřed války sledujeme příběh Anny. Žije v Berlíně, pracuje na armádním úřadě, otec má vysokou funkci v armádě a ona soucítí se Židy. I když by neměla. A pak je tu láska. Srdce ji táhne k důstojníkovi Erwinovi, ale rozum říká, že by měla být s esesákem Rainerem. V troskách hledá nejen zbytky svého města, ale i zbytky sebe samé. Toto je román o lásce, a to v době, kdy bylo těžké se zamilovat nebo spíše nemilovat někoho nevhodného. Sledujeme Anin vývoj, nejen v lásce, ale i v životě, kdy přicházejí nová opatření pro Židy, kdy je odvážejí neznámo kam a lidé se snaží zjistit co se děje a zda své blízké ještě někdy uvidí. Kniha je psána rozhodně čtivě, velice oceňuji historické informace. Jsou tu zmínky i o skutečných postavách a je z textu znát, jakou si autorka dala práci s rešeršemi. V příběhu nechybí ani rodinná tajemství, která čtenář postupně odhaluje. Já sama mám raději historické romány, kde je láska spíše na pozadí. Tady dostala hlavní roli a přiznám se, že první polovina knihy pro mě byla hodně červená knihovna o slečně, která se musí rozhodnout, s kým vlastně chce být. Ale díky tomu, že jsem vytrvala, přišla další část, která se mi líbila mnohem více. Tady už mě příběh pohltil, a nakonec i slzička ukápla. Myslím, že pokud ke knize budete přistupovat jako k romantice, která se odehrává na pozadí války, budete rozhodně spokojeni.