Recenze na knihu
Masky Milena Ciperová

Masky jsem začala číst jen ze zvědavosti, ale nakonec jsem u nich zůstala dlouho do noci. Myslela jsem si, že mě čekají jen hezké básně, ale dostala jsem něco mnohem hlubšího. Některé verše mě zasáhly tak, že jsem měla pocit, jako by někdo napsal moje vlastní myšlenky, které jsem sama nikdy neuměla říct nahlas. Je to hodně upřímná kniha. Místy až bolestivě. Některé básně jsem musela na chvíli zavřít a nadechnout se, protože byly až příliš skutečné. Je v nich smutek, vztek, zranitelnost, ale zároveň i naděje. Člověk má při čtení chvílemi pocit, že nahlíží do něčího deníku – do něčeho velmi osobního. Na celé knize mě nejvíc baví ta autenticita. Nic není přikrášlené, nic nepůsobí uměle. Je vidět, že to autorka nepsala jen proto, aby to dobře znělo, ale proto, že ty věci opravdu potřebovala říct. Některé verše jsem si musela přečíst několikrát a spoustu vět bych si nejradši podtrhla. Masky jsou přesně ten typ knihy, který člověk nečte jen očima, ale hlavně srdcem. A i když je to místy těžké čtení, právě proto stojí za to. Je neuvěřitelné, jak mladá autorka dokázala tak přesně pojmenovat emoce, které spousta lidí v sobě nosí, ale neumí je vyslovit. Po dočtení ve mně ta kniha ještě dlouho zůstala. A to se mi nestává často.