Recenze na knihu
Dýka a plamen Catherine Doyle2

Ve městě Fantome je magie stínu vzácná a smrtící. Město díky ní mají pod palcem dvě bratrstva - Dýky (vrazi) a Pláště (zloději). Seraphine nepatří ani do jednoho “týmu”, ale když jí jednoho dne někdo pomocí stínu zabije matku, tak je Sera nucena přidat se k Plášťům, protože k Dýkám cítí velmi silnou zášť. Tuší totiž, že právě někdo z nich její matku zabil a slibuje pomstu. Ransom je chráněncem vůdce Dýk a jeho potenciální nástupce. Od tohoto postupu ho dělí už jen jediný krok - zabít Seraphine, která je jeho vůdci trnem v oku. Jenže ti dva jsou tak trochu jako Romeo a Julie. Znepřátelené strany, ale oni v sobě objeví spřízněné duše. A taky postupně zjišťují, že mají společný cíl. Bylo to boží! Od nepřátelství k lásce nikdy nebyl můj extra oblíbený trope, protože to nepřátelství je většinou už od začátku dost měkké. Tady se to taky rychle zvrhlo, ale to jiskření a pošťuchování bylo úžasné. Bavil mě svět, bavila mě magie a postavy, jak hlavní, tak vedlejší, byly skvělé. Catherine Doyle zkrátka umí vystavět perfektní příběh, který nemůžete odložit, což jsme si ověřili už u Korunních princezen. Nemám co bych vytkla. Tuhle jiskřivou jízdu jsem si moc užila ❤️‍