Recenze na knihu
Dozorce Eliška Pernická

Recenze knihy: Eliška Pernická: Dozorce Kameník František Hošek má svojí práci rád. Jeho žena se ale zhlédne v možnosti, aby se její manžel stal z fyzicky pracujícího člověka soudcem. Když to neklapne, František jde pracovat nejdřív jako vyšetřovatel. Ta práce ho ale ubíjí a tak se přemisťuje do ženské věznice, kde se stává dozorcem. Tam si při hlídání žen odsouzených komunistickým režimem srovná i své vlastní priority a chce si změnit i svůj život. Doba je ale zlá a nepřeje hodnotám, které František i některé odsouzené ženy uznávají. Děj knihy na mě působil trochu rozporuplně. Na jednu stranu mě velmi zaujal – především díky silnému historickému pozadí a tématu knihy, které není úplně běžné. Moc se mi líbilo nahlédnout do prostředí ženské věznice v 50. letech. To je bezesporu zajímavé a má to velký smysl, protože otevírá otázky morálky, viny a osobní odpovědnosti v nesvobodné době. Začátek knihy byl opravdu silný a vtahující, ale postupně tempo polevovalo a některé pasáže na mě působily spíše ploše a méně záživně. Přesto si myslím, že jako celek příběh smysl má – nutí čtenáře přemýšlet a to mám na knihách moc ráda. Z hlediska postav je kniha specifická tím, že nemá jednu jasně dominantní hlavní postavu. Ačkoliv František Hošek působí jako ústřední figura, vyprávění často přeskakuje i k dalším postavám, zejména ke Kristýně a jiným odsouzeným ženám, nebo jeho kolegům, případně k malé Veronice. To na jednu stranu rozšiřuje perspektivu a dává prostor různým osudům, na druhou stranu to na mě působilo trochu roztříštěně, nedokázala jsem se na příběh tak soustředit. Ale postavy jsou zajímavé především svými životními příběhy a postoji, které odrážejí složitost tehdejší doby, kterou bychom neměli zapomenout a měli bychom si jí neustále připomínat. V tom vidím velkou sílu této knihy. Styl autorky je spíše střídmý a přímočarý, bez zbytečných příkras. To se k tomuto tématu hodí, protože podtrhuje syrovost prostředí i situací. Někdy by ale nebylo určitě špatné jít trochu víc do hloubky. Myslím, že by si to tohle téma zasloužilo. Kniha by nemusela být tak krátká. Příběh ve mně zanechal spíše smutný a tíživý pocit. Kniha je velmi emotivní, ale ne prvoplánově – spíše pomalu proniká pod kůži a nutí člověka přemýšlet o tom, jak by se v podobné situaci zachoval on sám. Jsou zde navíc velmi silné momenty. Knihu bych doporučila čtenářům, kteří mají rádi historická témata a spíše přemýšlivé, klidnější příběhy. Pokud hledáte krátkou, tematicky silnou knihu, která nabízí pohled do složité doby, rozhodně stojí za přečtení. Děkuji moc nakladatelství Epocha za zaslání knihy na recenzi :)