Recenze na knihu
Tangerinn Emanuela Anechoum

Mina je dcerou italské matky, která trpí depresemi a marockého otce, který se usadil v Kalábrii. Od malička čelí pomluvám okolí, a proto se v dospělosti rozhodne odjet a vybudovat si nový život. Myslí si, že se jí to daří, ale po šesti letech náhle umírá její otec. Mina se vrací zpět do rodné Kalábrie, kde zdědila bar Tangerin. V něm postupně nalézá své kořeny a podobnosti se svým otcem. Toto je kniha, která se zabývá pocity dětí, které pocházejí ze smíšených manželství. Nedávno jsem četla knihu Zemička, která se zabývá stejným tématem a musím říct, že obě knihy ho zpracovaly skvěle. V knize Mina hledá své místo, kam by mohla patřit. Kde by se jí nikdo nesmál, ale naopak jí bral takovou, jaká je. Zároveň odhaluje i minulost svého otce, aby zjistila, že podobné věci musel řešit i on sám. Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale po pár stránkách mě příběh pohltil, knihu jsem nemohla odložit a celý příběh mi před očima běžel jako film. Objevila jsem v ní spoustu nádherných myšlenek, a nakonec mi Mina přirostla k srdci. Je to sice smutné čtení, ale rozhodně vás zasáhne a třeba i donutí zamyslet se na tím, jaké to je, když jste „donuceni“ žít v jiné zemi, než kde jste se narodili nebo kde máme kořeny. Zajděte do baru Tangerinn i vy, třeba se s Minou potkáte.