Recenze na knihu
Palác šupinatých koček Jarmila Kašparová

Kniha se ke mně dostala jako dárek, což byl hlavní důvod, proč jsem po ní sáhla. Jsem ráda, že jsem díky tomu měla příležitost poznat tento titul, který bych si možná sama v knihkupectví nevybrala. Přestože to nebyl úplně můj šálek čaje, jsem ráda, že jsem knihu přečetla až do konce. Autorka má specifický styl psaní, který je v některých pasážích poetický a v jiných naopak syrově realistický. Příběh je originální a staví na netradičních motivech, což oceňuji, protože jako čtenářka ráda objevuji nové literární světy. Na druhou stranu mi některé části knihy přišly příliš pomalé a místy jsem se nemohla plně ztotožnit s hlavními postavami. Možná je to tím, že témata, která autorka zpracovává, nejsou blízká mým vlastním zájmům, a proto jsem se do příběhu nedokázala úplně ponořit. I když kniha Palác šupinatých koček nepatří mezi mé favority, hodnotím ji pozitivně z hlediska originality a stylu. Myslím, že si najde své čtenáře, zejména mezi těmi, kteří mají rádi literaturu s nádechem fantastična a neobvyklými zápletkami. Pro mě osobně to byl zajímavý čtenářský zážitek, který rozšířil mé obzory, i když to nebylo přesně podle mého gusta.

Skvěle propracovaný svět s vlastními názvy a já byla opět mile překvapena. Mladá dívka, na kterou skoro všichni zapomněli, byla obviněna za vraždu vlastního otce, kterého nikdy neviděla. Její otec byl činšár, vládce paláce, a ona nastupuje místo něj na trůn. Mladá, nezkušená, psychicky týraná svou matkou. Příjemný příběh, který se postupně rozbaluje a nabaluje a mile překvapí.

Na střechy obřího paláce se snáší prudký déšť. Déšť, který bude svědkem mnohých událostí. Právě teď totiž někdo zavraždil cinšára, vládce celého paláce. Podezření se nevyhne ani jeho nejstarší dceři, která ovšem celý život vyrůstala v ústraní. Ano, už si pro ni jdou strážci. Slyšíte jejich kroky rozléhající se prázdnou chodbou? A slyšíte ty malé drobné krůčky cupitů? Dokáže Abekahán svou nevinu? Odhalí, ve spleti intrik a zrad, skutečného vraha svého otce? Zjistí, co se ukrývá za zdmi paláce, odkud se ještě nikdo nevrátil? Tahle kniha je jazykovým skvostem. Autorka má perfektní cit pro detail, neskutečně krásné, až poetické popisy a zajímavá slovní spojení. To vše je ještě obohaceno novotvary, které jsou ale vymyšlené tak perfektně, že ihned víte, co daným slovem myslela. Jako například „přávidět" nebo „stejnosnubný". Názvosloví mi hodně evokovalo Indii. Palác jsem si tak stylizovala do podoby obřího Tádž Mahalu a i kastovní systém v knize můžete objevit. Jenže, aby té chvály nebylo moc, musím říct, že jsem byla i velmi rozhořčená a zklamaná. Knihu jsem totiž četla bezprostředně po knize Zimní císař, která byla, jak autorka sama přiznává, inspirací právě pro tuto knihu. A tohle mě vede k myšlence: Jak tenká je hranice mezi inspirací a plagiátorstvím? Nebudeme si nic nalhávat. Palác obsahuje nejen stejnou dějovou linku, ale i spoustu drobných detailů, kterých si možná nevšimnete, když budete knihy číst s delším časovým rozestupem, ale bohužel je zaznamenáte, když je budete číst ihned za sebou. Díky tomu jsem knihu nechtěla ani dočítat. Ale má zvědavost převážila. Jsem za to neskutečně ráda. Od druhé třetiny knihy, konkrétně po probuzení lodivoda, se totiž příběh začne ubírat úplně jiným směrem a podobnosti téměř zcela mizí. Najednou dostáváme naprosto originální sci-fi, které je perfektně promyšleno i vymyšleno. I když děj není nijak akční, Bekh se pere spíš s emocemi uvnitř sebe, je příběh rozhodně hodně silný. Je o hledání svého hlasu, své identity a svého místa. Autorka dokázala, že rozhodně psát umí a nepotřebuje se inspirovat nikde jinde. Hodnotím ⭐⭐⭐,5/5 (kdyby nebylo podobnosti je hodnocení ještě o ⭐vyšší

Převážně preferuji fantasy nad sci-fi. A tahle knížka mi dopřála "fantasy pocit", přestože vysvětlení světa je nakonec spíše sci-fistické. Jemné palácové intriky, detektivní zápletka, boj s pocity vlastní nedostatečnosti... Ač těch témat je více, celkové vyznění příběhu bylo umně namíchané, žádný dost pejska a kočičky, kde by se témata překřikovala. Zážitek potom hezky rámuje autorčino hraní si s jazykem, které představuje pomyslnou třešničku.