Recenze na knihu
Naše nekonečné osudy Laura Stevenová

Nápad na příběh velice originální a s velkým potenciálem, který ale za mě autorka nevyužila tak, jak by mohla. Konec byl hrozně rychlý a trochu mě mrzelo, že na konci prostě nebyla Evelyn a Arden. Taky jsem ubrala hodnocení proto, že v knížce je dost odkazů na současnou dobu, které ale úplně časově nesedí a někdy kolem roku 1000 hrdinka přemýšlí o genderu. Je tam prostě několik prvků, které tam za mě nemají co dělat. Líbí se mi ale, že pokaždé jsou duše v jiných zemích a poznávají svět. Přesto, že mi kniha trochu připomněla seriál "Džine, něco si přej", bude tohle první knížka, kterou si nebudu potřebovat přečíst znovu.

Tahle kniha se mi velmi líbila dobře se četla. Chvíli to trvá, než příběh nabere obrátky, ale stojí za to vydržet. Hlavní romantická zápletka je velmi originální. Kniha si pohrává s tématem reinkarnace, minulých životů. Popisuje lásku ve všech podobách, zabývá se otázkami identity a lehce se otírá o téma nebinarity. Dalšími tématy v knize jsou hloubka lidské duše a lidskost. Ploché osobnosti u hlavních postav nenajdete, autorka si pohrává s malými detaily, které si vás získají. Příběh je neotřelý, nevtíravý a komplexní s dojemným a nečekaným koncem.

Hlavní zápletka je velmi zajímavá a originální. Jenže něco mi tam chybělo. Nedokázala jsem se úplně napojit na hlavní postavy a tak mi vlastně bylo jedno, jak to dopadne. Rozhodně oceňuji autorčinu rešerši k předchozím životům, která se odehrávala na různých místech v dějinách. To bylo zajímavější čtení, než život současný a chtěla jsem toho vlastně i víc. Tisíciletá láska mezi hlavními postavami mi přišla hodně toxická a osudem/prokletím vynucovaná neustále dokola - přitom to mělo mít spíš to poslání, že duše se dokáží nacházet a zamilovávat znovu a znovu - to jsem cítit já osobně nedokázala. Ani finální odhalení a twisty mi nějak nedokázaly vše ospravedlnit. Dočetla jsem, ale narozdíl od Addie, ke které je kniha často přirovnávána, jsem necítila žádné zadostiučinění s koncem. Je to strašná škoda, protože ten nápad mi přijde vlastně geniální. Jen je to celé takové rozpačité a jsem z toho vlastně trošku i zklamaná. Hold očekávání byla tentokrát veliká. Kniha čtena v rámci spolupráce s Albatros Media.

6⭐️ Tohle jsem nečekala! Nečekala jsem vývoj děje, nečekala jsem, jak moc si to zamiluju a nečekala jsem, že při čtení ucítím všechny emoce na jejich nekonečné škále. Miluju to! To prolínání minulosti a přítomnosti. To postupně odkrývání informací a pravdy. Dva zvraty na samém konci. I to, s jakou něhou příběh končí. Miluju to! A dávám všechny hvězdičky, co mám. ✨

Evelyn a Arden jsou dva mladí lidé, kteří žijí tisíciletí. Znovu a znovu prožívají lásku, nenávist, vášeň… Ale vždy vše skončí před Evelyninými osmnáctými narozeninami, kdy ji Arden zabije. Evelyn si všechny minulé životy moc dobře pamatuje… Vzpomíná si na své pocity, vzpomíná si na lásku, které k Ardenovi vždy cítila a taky si vzpomíná na bolest, kterou ji vždy způsobil.   ♥️ Evelyn nyní žije jako Branwen, dívka, které zemřel otec a její mladší sestra umírá na leukemii. Branwenina kostní dřeň by ji mohla zachránit, proto je třeba, aby se s odběrem neotálelo, protože osmnácté narozeniny se blíží a Arden už svou nynější podobu odhalil. Naštěstí i on má pro Branweninu sestru slabost. Dá Evelyn čas, během kterého ale oba nechávají své city opět propuknout a tentokrát to možná celé skončí jinak.   V první půlce se mi Naše nekonečně osudy moc líbily, ale postupně příběh začne své nápady opakovat, a i když se prolínání osudu a minulých životů zdá ze začátku zajímavé, později už působí ohraně. Jediné, co je na některých příbězích zdá zajímavé, je, že Evelyn a Arden mají jiné pohlaví a dochází zde i k LGBT+ tématice.   ❤️‍ Docela jsem si říkala, že by se mi líbily i kapitoly z pohledu Ardena. Zajímalo by mě, jak on vše cítil, co se v něm odehrávalo, když věděl, co musí udělat, ale až díky konci mi došlo, proč to vlastně nešlo. Odhalení toho, proč se Evelyn nesmí dožít osmnácti let, bylo zajímavé a opravdu nečekané. Ale konec byl… no… nevím, jak to říct, ale úplně mě neuspokojil. Nemůžu vám prozradit čím, ale pokud si knihu přečtete, možná budete mít stejné pocity.   Sečteno a podtrženo… Námět je Našich nekonečných osudů je úžasný, opravdu, ale přišel mi jaksi nedotažený a repetitivní. Nějak jsem se do příběhu nedokázala zkrátka úplně vcítit a konec mě zkrátka příliš čtenářsky neuspokojil. Naše prokleté osudy jsou pro mě bohužel trochu promarněný potenciál.   3,5⭐️/5⭐️

Knížka nebyla vůbec špatná, četla se dobře, spousta pohledů do minulých životů, byla to příjemná změna, rozhodně ale nic wow. Upřímně mě vlastně celou dobu u čtení drželo hlavně to, že jsem chtěla odpověď na otázku mou i hlavní hrdinky, která se prolíná celou knihou a to je Proč? Rozuzlení jsem dopředu rozhodně neuhádla, hodně mě překvapilo. Není to knížka, co bych chtěla ještě někdy číst, ale nelituji, že jsem ji zkusila. Zajímavý pohled na duši, reinkarnaci, zlo, lásku apod. Počítejte s tím, že se v různých životech bude měnit pohlaví hlavních hrdinů. A nebojte, dostanete odpovědi na všechny otázky, co vás budou po celou dobu trapit.

Kniha mě velice zaujala svou anotací, ale to bylo po přečtení její první půlky bohužel všechno. Nesednul mi styl psaní ani zmatené hlavní postavy. Bohužel jsem ji ani nedočetla.

Tento příběh o lásce, která se mění ve věčné prokletí a o touze, která překoná i smrt, zve čtenáře k zamyšlení. Silně poetický děj se nechává unášet proudem a až dorazíte na konec, možná se roztříštíte na milion kousků.