Recenze na knihu
Padlý nepřítel L. J. Shen

Co mi to moje oblíbená autorka udělala? Já jsem u čtení z 80 % trpěla a dočetla jen kvůli ní. První díl téhle série byl skvělý, přesně takový, jaký jsem od něj čekala.....ostrý, chytlavý, s charismatickým „bad boyem“ a dějem, který vás roztrhá na kusy. Ale tady? Tady jako bych četla úplně jinou autorku. Arsène Corbin…..kde vůbec začít? Po většinu knihy to byl dokonalý idiot. Posedlý svou nevlastní sestrou, s níž měl toxický, přerušovaný vztah, který působil spíš odpudivě než zakázaně přitažlivě. Celé to jejich „sestra–bratr“ přetahování mi lezlo na nervy a Shen ho nám čtenářům cpe doslova v každé kapitole. Jeho fascinace touhle egocentrickou, zlou ženou je nepochopitelná. Ví, jaká je, ví, co mu udělala a přesto se k ní znovu a znovu vrací. Ona mu ničí život, pokouší se ho zabít, ale on ji stále chce. Jako ženu. Jako manželku. Jako někoho, s kým by chtěl mít děti. A to už bylo prostě přes čáru. A pak přišla Winnie, příliš hodná, tichá, až nevýrazná. Měla být světlem v jeho temnotě, ale spíš jen zanikla v jeho stínu. Mezi nimi chyběla jiskra, napětí, vášeň…..prostě všechno, co dřív autorka uměla napsat tak, že jsem u čtení nedýchala. Děj mi přišel zmatený, některé zvraty nedávaly smysl a čím víc jsem četla, tím víc jsem si přála, aby se to celé otočilo aspoň trochu k lepšímu. Bohužel, nestalo se. Ano, místy se mihne náznak té staré Shen, kterou mám ráda, ale celkově tohle pro mě bylo zklamání. Příběh, který měl sílu rozdrtit mě emocemi, to tentokrát nezvládl. Tento Padlý nepřítel padl i v mých očích.

Přečetla jsem to jedním dechem. Arséne je neuvěřitelně toxický a zároveň naprosto neodolatelný a nezapomenutelný. Stejně jako ta kniha.