Recenze na knihu
Anna R. Jana Poncarová

Krásná četba. Kniha mě chytila za srdce. ještě dlouho po přečtení jsem se v duchu vracela k osudu Anny a jí podobných žen, k jejich těžkému životu, nesmyslným válkám, ve kterých umírali jejich manželé a synové. Znám knihy Jany Poncarová, několik jich mám doma ve své knihovně. Mohu říci, že tato je mi nejbližší.

Píše se rok 1914. Jedna rodina, jeden statek, Anna a František, Frantík a Mařenka. Je to dřina, ale alespoň mají co jíst. Přichází první světová válka a s ním mobilizace mužů do války. Útěchu jim přináší jen dopisy a víra, že válka brzy skončí. Pro ženy je těžké zastat těžkou práci, Anna má navíc problémy se svým čeledínem a pomocnicí Josefínou..hospodář není doma a na ženu se lépe vyskakuje. Němci zabírají obilí, brambory, pole. Zdá se to jako obyčejný život a on také je, přesto je obdivuhodné, co všechno zvládli. Inu zvládli, nic jiného jim nezbývalo. Vyprávění se střídá s rokem 1938 kdy začíná druhá světová válka. Velmi krásně popsané veškeré události. Připadám si jako kdybych je všechny znala. Bydlela v sousední chalupě a neměla co jíst. Běhá mi mráz po těle. Autorka má úžasný talent vtáhnout čtenáře do příběhu takovým způsobem, že jsem cítila vůni bramboráků a bramboračky. Z knihy je vám smutno, přesto věříte v lepší zítřky. Kdo víru ztratí, ten se zblázní. “Bůh je spravedlivý, on dopustí, ale neopustí.” Silná, emotivní kniha, kterou jsem poslouchala i jako audioknihu a skvěle namluvená. Zvuky mezi kapitoly, klapot koňských kopyt nebo broušení kosy jen umocňovali pocity z knihy. Nádherný příběh..

Anna se musí ze dne na den stát hospodářkou se vším všudy. Je totiž válka a její František je odvelen do armády. Sama se tak musí snažit udržet hospodářství v chodu. Přitom čelí osamění, ale hlavně zlobě a závisti ostatních lidí. Oporou jsou jí děti, ale hlavně pak dopisy od Františka s nadějí, že brzy válka skončí a bude všechno zase jako dřív. Tato kniha je dalším důkazem toho, že knihy Jany Poncarové jsou dechberoucí. Miluji to, jaké příběhy si vybírá, a hlavně pak to, jak je umí napsat. Navíc díky tomu, že jsou příběhy inspirovány skutečnými událostmi jsou tak uvěřitelné, že máte pocit, že čtete o někom vám blízkém. Od prvních řádků mnou prostoupily emoce, s Annou jsem prožívala její nelehký život, fandila jsem ji a nejraději bych ji šla pomoci. Jak u mě bývá zvykem, u knihy jsem si i pobrečela, tentokrát skoro celou dobu, od začátku až do konce. Příběh je skvěle vystavěn, jsou tu dvě časové roviny, které čtenáře udržují v napětí. Kolikrát jsem se bála číst dál, protože jsem se děsila toho, co se ještě může stát. Úžasná kniha, ve které se dočtete něco o naší historii, ale hlavně pak dostanete příběh, který vás chytne za srdce.

Knížka krásně napsaná, jen chvílemi mi to přišlo zdlouhavé. Někdy zbytečně rozvinuté méně zajímavé části, naopak příběh Josefiny a Drndy bych ocenila více do detailů. Ale celkově mě to bavilo a mohu doporučit

Další z užasných příběhů z pera Jany Poncarové. Přečetla jsem všechny její romány a každý z nich ve mě něco zanechal. Annu R. jsem zhltla jedním dechem a nadšená ji uložila na poličku k ostatním. ❤️

Krásná kniha přečtená jedním dechem. Má první od této spisovatelky. Jdu si objednat další.

Moje první kniha od této autorky a také z doby první světové války. Moc se mi líbila a doporučuji, i když byla docela smutná. Na konci sem si i pobrečela.

Velmi citlivě napsaný příběh jedné rodiny, vycházející z reálných událostí a dochované korespondence nalezené na půdě statku v Dobřívě. Vztah Anny a Františka je nádherný, plný lásky a porozumění a také velice pokrokový na tehdejší dobu. Se svou ženou František jednalo jako se sobě rovnou, radil se s ní o každém kroku a jen díky tomu Anna pak byla schopna hospodářství zastat i bez něho, věděla, co a jak. František byl celkově jako muž velmi pokrokový. Zavedl vodu do chlévů a pořídil jako jeden z prvních parní mlátičku. Tím i přes nevoli a nedůvěru sousedů ušetřil spoustu času a zvýšil tak produktivitu. Líbilo se mi i jaký k nim měly vztah jejich děti, Frantík s Mařenkou. I přes nelehkou dobu byly vychovávány s láskou a pokorou, s absencí násilí, rozumně. Když si Anna s Františkem posílali dopisy, dětské vsuvky, vzkazy a obrázky pro tatínka mě až píchly u srdce, bylo to velmi dojemné. Věřím, že po dočtení málokteré oko zůstane suché. Annina bolest ze ztráty je téměř hmatatelná a stává se z ní pro ostatní zahořklá nepříjemná ženská. Chce umřít sama, stranou od všech lidí, v chaloupce v lese, kde bude mít klid pro svůj zármutek. Pro své děti tu však bude až do své smrti. Román skvěle vykresluje atmosféru tehdejší doby - dřinu na polích, práci kolem zvířat, nedostatek, závist, víru a naději v lepší zítřky. Prim hraje pro mě ale především to obrovské rodinné pouto. Román je psán ve dvou časových rovinách s rozestupem cca 20 let. V první Anna vystupuje jako mladá a produktivní žena, v druhé jako zkroušená postarší paní, unavená životem a poháněná touhou setkat se opět se svou životní láskou.