Recenze na knihu
Dámy z knihkupectví Faith Hoganová

Joy žije s manželem v Paříži, když ovdoví, zjistí, že jeden obraz její muž odkázal mladé ženě Robyn, která v malém městečku v Irsku vede neúspěšné knihkupectví. Joy se rozhodne, že obraz předá osobně. Než se tak stane, sama se v městečku začlení do komunity, sbližuje se s jeho obyvateli a dostává strach, co se stane, až všichni odhalí důvod její cesty. Tohle bylo tak milé čtení! Máte mu výtvarné umění, knihkupectví, lidské vztahy, lásku i odpuštění. To jsou všechno věci, o kterých v knihách ráda čtu. Když se k tomu přidá kouzelné městečko Ballycove, kam bych se ihned rozjela, mám v rukou úžasnou knížku. Bavilo mě číst o knihkupectví, o tom, jak Robyn přicházela s novými nápady, aby obchod fungoval. To jsem byla naprosto ve svém živlu. Co musím také ocenit, že autorka do příběhu nenápadně propašovala postavy i z jejího předchozího románu – Dámský klub půlnočního plavání, takže jsem díky tomu v knize potkala i staré známé. Byly tu věci a situace, které byly málo uvěřitelné. Bylo tu plno klišé. Ale víte co? Mě to moc bavilo, bylo mi v příběhu dobře, ke knížce jsem se chtěla vracet. Takže autorce odpouštím a knížku doporučuji všem, co si chtějí u čtení příjemně odpočinout.

Kniha mě hodně zklamala. Ne svým obsahem, ale nepovedeným překladem. Musela jsem se v odstavcích vracet, abych pochopila souvislosti, ztrácela se v tom, která postava mluví. Dočíst knihu bylo utrpení. Myslím, že i překladatel by měl být trochu spisovatel. Mezi touhle knihou a Dámským klubem půlnočního plavání je v překladu nebetyčný rozdíl. Druhá jmenovaná byla skvělá!