Recenze na knihu
Listonoška Giannone Francesca

Každý den roznáší dopisy, ale spolu s nimi nahlíží i do životů druhých. Listonoška v malém městě se stává nenápadnou součástí cizích příběhů, tajemství i tichých nadějí. Román citlivě vykresluje svět obyčejných lidí, jejich samotu, touhu po blízkosti a drobné okamžiky, které mohou změnit víc, než se na první pohled zdá.

Jih Itálie, rok 1934, mladý Carlo se vrací po letech domů a přivádí si s sebou svou krásnou, vzdělanou a emancipovanou manželku Annu. Jelikož je Anna zvyklá pracovat, nevnímá negativní reakce okolí a rozhodne se stát se listonoškou. V románu sledujeme 30 let života neobyčejné ženy. Jelikož mám ráda italské autory, knihy o silných ženách a historické romány, bylo jasné, že je Listonoška přesně pro mě. A nespletla jsem se. Od prvních řádků vás kniha vtáhne a nepustí. Budete se seznamovat s rozličnými obyvateli malého městečka. Annu si prostě zamilujete a budete mít pocit, že ji znáte už dlouho, stejně jako ostatní. Příběh je vyprávěn s lehkostí, a přitom přináší důležitá témata. Když jsem si však přečetla prolog, nejprve jsem se trochu lekla. Tolik jmen! A já vůbec nevěděla, jak se v nich v příběhu vyznám! Ale bála jsem se zbytečně, v dalším textu je naprosto jasné, kdo je kdo. K prologu jsem se pak ještě vrátila po dočtení celé knihy a byla to nakonec třešnička na závěr, která celý příběh uzavřela. Na příběhu Anny je tu ukázáno, jak ženy žily a že jim to takto připadalo normální. V průběhu let přichází pozvolné změny a odvážné ženy se je snaží prosadit. Ať už to, že chodit do práce je normální, vzít si na sebe kalhoty je pohodlné a právo volit, by mělo být samozřejmostí. Navíc je zde ukázáno, že pokud žena chce, dokáže velké věci. A to platí stále. Nechte se přenést do slunné Itálie – víno, slunce, moře, olivy – co více si přát? Snad jen dobrý příběh, a ten tu dostanete.

Jelikož jsem skoro 50 let provdaná za Itala a několik let jsme žili na severu Itálie, ačkoli rodina manžela je jihu, zajímalo mě, zda i v literatuře je popsaný charakter lidí z jihu, jak jsem ho poznala u své tchyně a .... nesnášela ! Já vystudovaná VŠ v socialismu, ona 5 tříd v Tarantu a nikdy nepřečetla knihu, nikde nepracovala ... V jejím synovi, mém muži, ten Jih přežívá dodnes , ač žije už 39 let v Čechách - neslučitelný je jih a sever Itálie sám o sobě.