Recenze na knihu
Hnízda Moník Josef Pilátová

3,5* U této knihy se mi stalo něco velmi nezvyklého: dlouho jsem si nebyla jistá, jestli mě kniha fascinuje proto, že se mi opravdu líbí – nebo právě proto, že mi vlastně úplně nesedí. Čtení pro mě nebylo samozřejmé ani plynulé, místy jsem se do něj musela vyloženě nutit. Zároveň ale platí, že ve chvíli, kdy jsem se dokázala ponořit do textu, přišlo nadšení. Paní autorka má rozhodně mimořádný cit pro jazyk. Volba slov je promyšlená, obrazná a místy až podmanivá. Právě jazyk a atmosféra jsou nejsilnější stránkou knihy – stejně jako magický realismus, který nepůsobí prvoplánově, ale spíš jako přirozená součást světa a myšlení postav. Na druhou stranu mě kniha neuměla udržet po celou dobu. Tempo je spíš kolísavé a ne vždy jsem cítila dostatečné vnitřní napětí, které by mě nutilo číst dál Fascinace se střídala s odstupem – obdiv k formě často převážil nad zaujetím příběhem samotným.Celkově Hnízda vnímám jako literárně silnou, ale ne úplně přístupnou knihu. Je to čtení, které dokáže okouzlit jazykem a atmosférou, ale zároveň vyžaduje trpělivost a té já nikdy moc (bohužel) nemám. Nechám tedy přečtení čistě na vás a vašem uvážení ;-)

Kniha se čte dobře, i když její styl je poněkud zvláštní. Líbilo se mi popis přírody i života v pralese, vše vylíčeno trochu pohádkovým příběhem. Očekávala jsem ovšem něco jiného a proto mě kniha právě nenadchla . Přečetla jsem ji ovšem až do konce, přes moje výhrady. Myslím, že to není čtení pro každého. Jena kniha v tomto duchu mi stačila. Ale nemohu říci, že ji nedoporučuji.

Na konci devatenáctého století se přeneseme z Liberce až do Brazílie, konkrétně pak do pralesa, kde si lidé staví hnízda v korunách stromů, aby přežili a nestali se večeří dravé zvěře. S malým Hansem tu budeme pozorovat zvláštní místa i zajímavé lidi a poznáme, jak lze obelstít osud. Moc ráda poznávám české autory a ráda čtu odeonky. Když ve čtenářském klubu Přečteno, od Světa knihy, byla vybrána tato kniha, neváhala jsem ani vteřinu, pořídila jsem ji a teď jsem moc ráda, že jsem tak udělala. Byla totiž kouzelná. A to doslova. Podíváme se na místa, kam se běžně nedostaneme, poznáme život v pralese. Objevujeme tu byliny a květiny a najdeme tu i něco mezi nebem a zemí. Moc mě bavilo, jak je kniha napsaná, užívala jsem si nádherné věty, a hlavně krásné myšlenky. Je tu nečekaný vývoj i překvapivé momenty, takže vás kniha neustále drží v napětí v tom, co bude dál. Čtení jsem si moc užila. Text mnou úplně prostoupil a je se alespoň na chvíli ocitla v pralese a potkala jeho Ducha.