Recenze na knihu
Ryby nepláčou Adam Chromý

Kniha ničím nepřekvapila, postavy předvídatelné. Měla by být poučná, ale ty na které je mířena si ji nejspíš ani nepřečtou.

Zuzanu a Magdu spojuje již věková zralost a fakt, že na druhou polovinu etapy svého životy se ocitly samy. Ať už je důvodem ovdovění, či právě se rozpadnuté manželství, potřeba lidské blízkosti nezmizela. Obě se také nacházejí ve věku, když už rychle se rozvíjející digitální gramotnost nabírá rychlosti, jež je na jejich síly. A právě na tyto osoby se zaměřuje fenomén posledních let a to noví ve virtuálním světě se pohybující tzv. "šmějdi". Obě ženy na internetu osloví muž, který jakoby zcela pasoval do jejich světa a vplul do něj zdánlivě zcela náhodně. Obě znovu zažívají pocity dávno zapomenuté, spojené s prvními schůzkami, poznáváním jeden druhého, těch zvláštních pocitů okolo stěny břišní, když čekáte zprávu z "druhé strany" svítící obrazovky. Obě ženy v reálném životě nestrádají pouze nově nabytou samotou, ale obě zažívají denně stresové situace i v jiným aspektech svých životů. Ne úplně zdařilé vztahy se svými dětmi či komplikované pracovní situace učitelky na střední škole, jež záměr být se studenty na více kamarádské rovině bere rychle za své, protože nikdo neodpouští méně, než hromada teenagerů. Večerní útěk do světa svých 2d protějšků je tak vítaným kořením jinak nezajímavého plynutí dní. Obě podléhají své naivitě o to vstřícněji oč nepravděpodobnější jejich protějšky jsou. Téma catfishingu je zde zpracováno na příkladu 2 zranitelných žen středního věku, které jsou tak trochu obě ztracené. Stejně jako dcera jedné z nich. Mužské role naopak vynikají až takřka perfektním balancem vyrovnanosti a osobní spokojenosti. Tento zjevný protiklad může být při čtení až otravně genderově jednostranný ale mám takový dojem, že to byl autorův záměr.

Ryby nepláčou je román z doby internetu, aplikací a kyberšikany. Generace lidí, za kterých nebyl internet, dotykové mobilní telefony, se lehce stanou obětí. Kniha vypráví příběh dvou žen. Magda a Zuzana. Obě v pozdějších letech touží po lásce. Ale mají šanci ještě nějakou prožít? Prožívají své životy, Zuzana je rozvedená, vztah už žádný nečeká, když se jí ozve Brad z Hollywoodu, nechá se hýčkat jeho zprávami přes telefon. Magda se necítí být jen v roli babičky, vnučku Magdalénku má moc ráda, ale chtěla bych se cítit ještě jako žena. Ovdovělé ženě se ozve Mark z Jemenu, který touží žít v České republice. Kniha se četla dobře, místy jsem se musela smát, jak autor popisuje, že mladí muži mají maminy vyzkoušené, to není nic nového, teď koketují s myšlenkou na babičky a tak Magda ve svém věku téměř 60 let je stále v kurzu. Stále je hratelná. :) Co mě nutí díky knize přemýšlet, zda jsme my ženy opravdu tak hloupé? Tak naivní. A dáme jen na sladké řečičky přes telefon? Tak moc toužíme po tom, abychom slyšely krásná slova, že neřešíme nic kolem, chlapa jsme nikdy neviděly, ale pošleme mu o co si řekne? Je to taková výchovná kniha pro starší ženy pro poučení, jak se chovat na internetu, mobilu a sociálních sítích. Na plný počet ji nemám, ale četla se dobře.