Recenze na knihu
Teta Valérie Perrinová

Agnès jednoho dne obdrží telefonát, kdy ji policista informuje o tom, že její teta Colette zemřela. Na tom by nebylo nic divného, až na fakt, že její teta je už 3 roky mrtvá. Kvůli identifikaci těla musí jet do Gueugnonu. A opravdu... Je to její teta. Jenže kdo leží v hrobě místo ní...? A proč Colette bydlela v jiném domě než kdysi? V městečku, kde trávila každé letní prázdniny, se setkává se svými kamarády z dětství. Agnès se rozhodne zjistit, co se stalo. K jejímu překvapení od kamaráda její tety dostane kufr. Kufr, který je plný audio kazet. A tak je začne postupně poslouchat. Colette to všechno nahrála pro ni, aby jí odvyprávěla příběh. Nejen svůj, ale i jiných blízkých lidí. Přiznám se, že mi trvalo, než jsem si zvykla na prolínání přítomnosti a minulosti na kazetách, ale i různá vracení se do minulosti mimo nahrávky. Jo a také francouzská jména mě malinko potrápila. Už od dětství Colette podporovala mladšího bratra Jeana, aby se mohl učit hrát na klavír, protože vidí, že má opravdu velký talent. Jean a Hannah byli rodiče Agnès, ale oba zemřeli. Postupně se vše odkrývá. Agnès se dozví, že její teta měla kamarádku, se kterou se bohužel nemohla vídat, ale stále ji uchovávala v srdci. A kamarádi z dětství se jí snaží být oporou a doufají, že se záhada brzy vyřeší. Postupem času se odkrývají věci, které Agnès rozhodně nečeká. A čím dál víc si je jistá, že to, co odhalí, bude rozhodně stát za to. A také že ano... Při čtení jsem se vžívala do každé z hlavních postav a příběh si o to víc užila. Jako bych já sama byla součástí děje. Moc se mi líbila detektivní zápletka, bez které by tato knížka nemohla existovat. Odhalení pravdy, tajemství... Přiznám se, že to byl pro mě šok. Vůbec jsem to nečekala. Tleskám autorce. Ráda si v budoucnu přečtu její další knížku.

Agnes je slavná režisérka, která si zrovna neprochází úplně jednoduchým obdobím, když jí zavolá policie, že její teta Colette právě zemřela. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby Colette nebyla už tři roky mrtvá. Agnes se tedy vydává do městečka, kde teta žila celý svůj život a pak do místa, kde se schovávala poslední tři roky, aby zjistila pravdu nejen o Colettiném životě. Najde přitom i svojí další životní cestu? No, co napsat k ději této knihy? Vzhledem k tomu, že jsem nedávno přečetla Vyměnit vodu květinám jsem věděla, do čeho jdu a to jsem taky dostala. Prostě klasická Valerie Perrin. Rozvětvený příběh, více dějových linek, více časových linek, které se postupně pomalu propojují a předkládá se vám tak ucelený, skvělý, tajuplný příběh, který mě chytil a nepustil do poslední stránky. Ano počátek byl trochu zmatený, než se člověk zorientoval, ale zase za chvíli vše začalo pomalu dávat smysl. Oproti květinám bych řekla, že tady těch „hlavních“ postav nebylo tolik a bylo to rychleji jasné. Hlavní postavy byly skvěle propracované. Agnes - stárnoucí opuštěná filmová režisérka, celebrita, která ale dokáže být mávnutím proutku zase tou malou holčičkou, která prožívá prázdniny u své tety. Colette dobrosrdečná, milující žena, se kterou se osud nemazlil, ale vše vždy zvládla se ctí. Postavy, které jsou pozitivní a lidské, ale přesto uvěřitelné. I ony mají své slabosti, které se nebojí autorka ukázat. Další víceméně vedlejší postavy jsou zajímavé, každá má nějaký svůj příběh, svoji část, kterou do jejich společného celku knihy Teta přidává. Nikdo z nich mi nepřišel plochý, nebo nedůležitý, či dokonce nezajímavý. Styl autorky mi zase seděl. Valérie Perrin je mistriní slova, to co jiní dosahují složitým popisem, ona umí získat náznakem. V jejích řádcích vnímáte prostředí, cítíte emoce, ať už pozitivní, tak i negativní. Přesto, že události, které se v knize dějí nejsou jen sluníčkové, ale některé události jsou docela kruté, tak celkově z knihy vyzařuje klid. Navíc mi kniha přijde zase taková krásně „francouzská“ Nad knihou budu zase ještě chvíli přemýšlet. Řeší se v ní i složitější témata, která ve mě nezmizí se zavřením poslední stránky. Tohle mě na knihách baví a to nejen na knihách této autorky. Když z toho něco ve vás zůstane a vy si dokážete i po čase na tu knihu vzpomenout. A tato kniha k takovým knihám určitě patří. Knihu mohu vřele doporučit. Ale jen lidem, kteří mají rádi knihy, z nichž na ně jdou emoce a pocity, nemusí hned od začátku chápat všechny souvislosti a hlavně se rádi zamotají do složitého příběhu, ze kterého se v průběhu čtení budou pomaličku rozmotávat. Já mám takové knihy moc ráda a proto jsem si čtení opravdu užila a jdu se rozhodnout, jestli další bude Tři nebo Zapomeňte na neděli.

Tato kniha vypráví příběh dvou žen. Agnés a její tety Colett, která ji po své skutečné smrti nechá na magnetofonových páskách svůj život.V knize se dozvídáme kdo byla Blanche a jaký s její tetou měla vztah. Mě osobně to co jsem se dozvěděla až šokovalo. Díky vyprávění své tety pozná i Marii, která žije pod jinou identitou, protože se jí její manžel pokusil zabít.Co mají všichni společného? Je toho víc než si člověk může představit. Díky svatbě, která se odehrává na konci tohoto příběhu. Jsem prožila snad úplně všechny emoce. Radost, bolest, strach, nadšení a hlavně lásku.

Opravdu jedním dechem, tak jako vše od této autorky. Asi nejlepší.

Dlouho jsem nečetla tak hezkou knížku. Nebyla se mnou řeč, dokud jsem ji nepřečetla. Silný zážitek. Vřele doporučuji