Recenze na knihu
Za tichem - Český les Jana Poncarová

Magické Domažlicko – projdeme vysídlené, zapomenuté vesnice, objevíme několik míst, kde se vzpomíná na hrdiny světových válek, poznáme místa, kudy chodila Božena Němcová, ale i místa, která má ráda sama autorka. Toto je mé druhé setkání s edicí Za tichem. Po přečtení té první (Novohradské hory od Jana Štiftera) mi bylo jasné, že budu potřebovat i všechny ostatní, které budou následovat. Navíc poté, co jsem si poslechla autory na besedě, jak o svých knihách krásně mluví, tak prostě nešlo jinak a pořídila jsem si zatím všechny čtyři díly, co vyšly. Jana Poncarová je navíc moje oblíbená autorka, její knihy mám moc ráda, takže jsem nemohla vynechat ani tuto, ve které je znát její rukopis. V textu se několikrát dotkneme i jejích románů a dozvíme se, kde hlavní hrdinky pobývaly a co měly společné s konkrétním místem. A aby mě „turistický průvodce“ rozplakal dojetím hned na začátku, to se mi prostě jinde nestane. Paní Poncarová prostě umí. Všechna místa tu jsou popsána tak krásně, že bych se nejraději hned sebrala a jela na výlet. Bohužel do Českého lesa to mám opravdu daleko, ale jednou se tam určitě podívám a díky této knize budu vědět, kam zajít. Nechybí tu ani fotografie a celková grafická podoba knihy je krásná. Těším se na další knihy z této edice a doufám, že se některý z autorů přiblíží i do míst, která jsou mi blízká.

Edice za tichem si získala nejednoho nadšeného čtenáře. Já si vybrala Český les, protože ho napsala moje oblíbená autorka. Autorka umí svými slovy vyvolat pocit, že s ní kráčíte po lesní pěšině, cítíte měkoučký mech pod nohama a nasáváte vůni přírody. Putujete do zapomenutých vesnic zasažených druhou světovou válkou, domy, které už tam nejsou, pomníky, které připomínají hrdiny, kteří padli v boji za svobodu. Prožíváte skrz knihu osudy některých z nich. Dozvídáme se o kraji, kde žila a putovala Božena Němcová. A vydáváme se po jejích stopách. Také zjišťujeme, že postavy v některých autorčiných románech žily také v Českém lese, kde se Jana Poncarová ráda prochází. Kniha je doplněná spousty nádherných fotografií, které mají nádech staré doby. Chybí barvy, ale má to punc tehdejší doby. Z knihy vyzařuje ticho, klid, rozjímání nad životem, touha vyrazit na procházku. A je úplně jedno jestli do Českého lesa nebo jinam. Ale je pravda, že po dočtení knihy převládá touha jít po autorčiných popsaných cestách.