Recenze na knihu
Žezlo hněvu Rozálie Pražáková

Žezlo hněvu je závěrečným dílem, na který jsem se opravdu hodně těšila. Kdo četl první díl, ví, že autorka má velmi specifický styl psaní – a i když nemusí sednout každému, já ho naprosto miluju. Předchozí díl byl skvělý, ale tento byl naprosto výborný! Trochu mě mrzí, že první kniha nebyla napsaná v podobném duchu. Konečně se tady objevuje to slibované fantasy – draci a spousta dalších magických bytostí – a právě to mě na knize tak nadchlo. Romantických linek tu je víc, než jsem čekala, a některé se vyvíjely úplně jinak, než jsem si představovala, ale hrozně mě bavily. Nedokážu si vybrat jedinou, protože všechny byly skvěle napsané. Avery prošla za ty tři roky obrovskou změnou, kterou jsem upřímně vůbec nečekala. Byla chladná, odhodlaná a plná touhy po pomstě. Sullivena je tu sice méně, ale za to se nám otevírá prostor pro nové postavy. Celý příběh se točí kolem hrozící války, které se snaží všichni zabránit. Autorka nám konečně dává odpovědi na otázky z minulého dílu – a za to jsem opravdu vděčná! Konečně víme, jak celý ten svět funguje. Takový klíč bych taky potřebovala! Setkáváme se i s dalšími postavami, které mi během čtení ještě víc přirostly k srdci. A i když se s příběhem nerada loučím, autorka vytvořila naprosto epický závěr, který jsem vůbec nečekala. Zadržovala jsem dech až do poslední stránky a uronila i pár slz. Do teď to zpracovávám. Strašně se těším, co dalšího autorka chystá, a doufám, že se brzy pustí do nového světa. Má skvělý humor, nápady a talent. Druhý díl se jí rozhodně povedl a já nestačím žasnout, kam až to Roza dotáhla.

Kdo z nás by se chtěl ocitnout ve svém oblíbené knize? Myslím, že asi většina, i když je dost možné, že třeba já bych tam dlouho nepřežila, když vezmu v úvahu své oblíbence. Nicméně toto mě na Koruně strachu zaujalo a po tom konci jsem věděla, že se vrhnu i na pokračování.   To vyšlo letos a dobrodružství je větší. Poznáváme i jiná místa než jen město a k tomu se objeví pár nových postav. Bála jsem se, že budu tápat a vzpomínat, protože už je to nějaký ten pátek od jedničky, ale zorientovala jsem se poměrně rychle a jízda tak mohla začít.   Je tu víc dějových linek, ale nikdy se nestalo, že bych nevěděla, kdo vypráví svůj příběh, jak to bylo dobře napsané. Díky tomu dostali větší prostor i jiní.   Během čtení jsem měla dojem, že se sem autorka snažila dát co nejvíc fantasy prvků, ale ve finále nedostaly dostatečný prostor a většina tu byla zmíněna jen lehce. Myslím, že toho bylo až moc vzhledem k tomu, kolik tu bylo postav, protože nebylo možné se všemu věnovat víc.   Konec jsem začala během knihy lehce tušit, a svým způsobem se mi líbí, že tu je vykreslena jiná hlavní hrdinka, než je obvyklé, přestože mi bylo líto, co to obnášelo.   Rozhodně je to moc pěkný nápad na příběh, ale pro mě to tady bylo v některých věcech uchopené nešikovně, jak mám dojem, že by si to v něčem zasloužilo víc