Recenze na knihu
Blízcí Veronika González

Tahle kniha je tím pravým zástupcem české depky. Bára, holka z města, se s přítelem Igorem odstěhuje na vesnici, kde žije jeho rodina. Jenže Igorova rodina je naprosto příšerná. Tchyně Jarka se Báru snaží zmanipulovat stejně, jako se jí to daří s ostatními členy rodiny, ale Bára se jentak nedá. Zbytek rodiny buď pasivně přihlíží Jarčiným manipulacím a zásahům do soukromí, nebo se chová ještě hůř. A pak je tam Petra - Bářina skorošvagrová. Navenek vypadá jako spokojená žena v domácnosti, která s Jarkou táhne za jeden provaz, ale uvnitř ní se odehrává už léta boj. Boj o přežití v téhle rodině. Každý kdo tuhle knihu zatím přečetl o ní prohlásil: “Já být Bára, tak zdrhám!” A mají pravdu! Já bych taky zdrhala. Za tohle zacházení a ponižování žádná láska nestojí. Bára je silná hlavní hrdinka, která má nervy snad ze železa, mně už by dávno bouchly saze. Moc mě bavilo sledovat, jak si poradí s takovou šílenou situací Četlo se to úžasně, už od prvních stránek jsem věděla, že si příběh užiju. A taky že jo! Většinu knihy jsem teda byla nesmírně naštvaná na téměř všechny hrdiny v knize, ale o tom to je. Jo, emoce tahle kniha rozhodně vyvolává. Konec knihy mi ale bohužel nesedl takže za něj dávám o půl hvězdy méně, ale až na to je to opravdu jízda, která stojí za to, přečtete si ji

Čtivá i když ne zrovna optimisticky naladěná kniha. Co dokáže udělat výchova v děcáku a jak se modely výchovy předávají dál a dál. Jak toto utnout se snaží Bára která čelí ne jedné kruté a nevhodné zkušenosti ze strany tchýně. Nakonec pochopí že i švagrová má spoustu špatných zkušeností a snaží se jednat a dávají vše do pořádku aby se konečně uzavřel kruh a všichni pochopili že násilí ať ve vztahu k dětem nebo příbuznému je špatně. Vzorce chování se musí změnit

Fotografka Bára se přestěhuje na vesnici za svým přítelem. Brzy však zjišťuje, že to nebyl úplně dobrý nápad. Místní jí nerozumí a s přítelovou rodinou se dostává jen do konfliktů. Jediná blízká osoba pro ni začíná být švagrová Petra a díky ní poznává, že obrázek rodinné idyly zakrývá spoustu bolesti. Wau! Tohle byla skvělá knížka. Prožívala jsem každičké slovo, každičké písmeno. Celé mě to semlelo, zmuchlalo do kuličky a odhodilo. Silné, bolavé, skvěle napsané! Tak nějak jsem tušila, že mám v rukou dobrou knihu, už autorčina prvotina Mezi nimi mě moc bavila. Tady je však vidět neskutečný posun. Blízcí jsou rozhodně lepší a vyzrálejší. Autorka píše opravdu uvěřitelně. Měla jsem pocit, že hlavní hrdinku Báru znám, že jí rozumím. Je tu zpracováno spoustu vážných témat, ať už je to otázka mateřství, rodinných a partnerských vztahů a mnoho dalších, které si však v knize objevíte sami. Je to smutná a bolavá knížka, avšak ze života. Je možné, že se v některých místech najdete anebo tam potkáte někoho ze svého okolí. Knížku jsem nemohla odložit, příběh mě vtáhnul a hodně se mě dotknul. Konec jsem pak četla dlouho, protože přes slzy jsem neviděla na písmenka…. V knihách potřebuji emoce, tady jich bylo neskutečně moc, a přitom to bylo celé uvěřitelné a neskutečně reálné. Jo a nesmím zapomenout na nádhernou obálku, která se moc povedla.

Měla jsem možnost si knihu přečíst ještě, než oficiálně vyjde. (Oficiálně vychází 27.2.2025). Zaujala mě anotací a obálkou, tak jsem se do ní pustila a neudělala jsem chybu. I když jsem už o Veronice slyšela, toto byla má první kniha, která se ke mně dostala a teď po dočtení vím, že určitě nebyla poslední. Příběh Báry a Petry se mi vryl pod kůži. Zdá se, že se jedná o rodinný román, ale je v něm o hodně víc. Při každém otočení stránky jsem přemýšlela o svém životě a o tom, jak má někdo štěstí na lidi kolem sebe a někdo takovou smůlu. Co vede lidi, aby se chovaly tak odporně jako matka Igora. Co se člověku muselo v životě stát, že je ochotný a schopný ubližovat všem ve svém okolí.

"Brečím, dokud neusnu, hlučným hodinám navzdory. Kéž by takový virvál dělaly i ty moje biologické." Bára se přestěhuje s Igorem na vesnici, poblíž domu, kde žije jeho rodina. Za vztah s ním je šťastná, i když není ideální, přesto však neví zda je to to, co v životě potřebuje a jestli jí to stačí. Nechce se vázat, nepřijde si na to dost dospělá. Velký tlak na ní utváří tchyně Jarka a další manželovo nejbližší. A Bára? Čím více se noří do propasti rodinných vztahů, tím víc jí to děsí a utvrzuje v tom, že tohle od života opravdu nechce. Ale jak z toho ven, teď když to už nezáleží jen na ní... Tato kniha ve mě rezonuje ještě teď! Nepamatuju, kdy naposled jsem četla něco tak surového, opravdového, osobního. Autorka je mi svým stylem psaní "Blízká". Píše obyčejně, ale přitom naléhavě. Díky tomu je to všechno velmi živé a autentické. Knížku jsem si vychutnávala, na čtení jsem nespěchala, nechala jsem v sobě ty pocity, co ve mě vyvolávala, pěkně odležet a přemýšlela jsem nad tím, co se Báře a později i Petře v životě odehrávalo a jaký dopad to na ně a jejich blízké mělo. Je to těžké čtení, bolestivé, ale stojí za to! Kdybych měla klobouk, smeknu. Nejzaslouženějších 5 hvězdiček, bylo mi ctí si tohle přečíst

Úžasná kniha. I přes těžkost některých tématů jsem měla problém se od knížky odtrhnout. Určitě doporučuji. Kniha se zařadila mezi mé oblíbence a určitě jsem ji nečetla naposledy.

Čte se to dobře, jazyk je barvitý, ale navzdory snaze autorky zůstávají postavy černobílé a sdělení prvoplánové a příběh slaby. I přes spletitost vztahu autorka až příliš bezpečně udržuje čtenare v tom “na čí straně stát” a “co si o tom myslet”. Záporáci zůstávají záporáky a dej vygraduje v rozuzlení, po kterém přichází pachuť ztráty času.

Knížka je o vztazích v rodině. Na to, že je plná emocí, smutku a touze po lásce a pochopení se krásně četla. Jedna z těch , které ve mě zůstanou na dlouhou dobu. Rozhodně doporučuji.

Petra a Bára, Igor a Štěpán, Jarka a Luboš. Na první pohled taková normální, ne zcela rozvětvená rodina. Bára se přistěhuje k Igorovi domů v očekávání idylického života na vesnici. Může pracovat z domu, do Brna blízko, však ona si na vesnici zvykne. Tohle by bylo dost odvážné i za normální situace. Zcela se vykořenit ze svého života a zkusit to jinde, kde nemáte záruku otevřené náruče chce odvahu. Ale pro lásku všechno. Co se však stane, když není nic jak jste si vysnili a vlastně ani s Vaší velkou láskou to není tak jednoznačné, jak jste sám sebe přesvědčoval ? Bylo by toho dost i za situace, kdyby se Vám to okolí snažilo usnadnit, což ale není tento příběh. Bára se ocitá uprostřed rodiny, která má všechno jen ne zdravé mezilidské vztahy. Poklička se otevírá pomalu a to co z ní vybublává na povrch je veliké sousto, které bude stát hodně sil a odhodlání. Bára se pomalu seznamuje s historií, která poznamenala nejen její tchýni, ale také švagrovou. Do nastalého zmatku ještě zjišťuje, že je těhotná a tak jednoduchý útěk se stahující smyčky není na pořadu dne. Je to bolavé čtení, ale zároveň velmi osvobozující. Protože pokud máte to štětí, nic z toho co hlavní hrdinové zažívají se Vás nikdy nedotklo a máte pocit vděčnosti. Závěr je z říše pohádek a může být pro někoho dost nepravděpodobný, ale mě potěšil.

Velmi dlouho se mi nestalo, že bych knihu doslova vdechla jako tuto, během víkendu bylo přečteno a to já normálně nejsem rychlý čtenář. Autorka v knize velmi zdařile, troufám si říct až mistrně, vykresluje jednotlivé vztahy jedné venkovské rodiny, kde není nouze o popis nezdravých rodinných vztahů, emoční manipulaci i například o nastavení osobních hranic nejen hlavní hrdiny Báry. Do příběhu jsem byla vtažena jeho sílou a zároveň v některých chvílích i jistou jemností. Autorka se nebála do knihy zakomponovat všechny možné lidské "neduhy" a přesto jsem neměla pocit, že je toho na jednu rodinu tzv. až moc. Příběh je to velmi intimní, chvilemi až mrazivý a velmi trefný a dobře popsaný a vykreslený. I samotný závěr knihy se mně osobně velmi líbil a viděla jsem tam jasnou pozitivní linku, snad tomu tak opravdu bylo. K přečtení rozhodně doporučuji, podle mě vás nadchne stejně jako mě.

Silný příběh. Velmi čtivé, moc hezky napsané.

Tohle je prostě skvost. Naprosté zjevení. A musíte (ne nemusíte, ale měly byste - cílím na ženy) si to přečíst. Jde o opravdu silný příběh o rodině, kterou si nevybíráme, těžkostech života, předsudcích i dobru a zlu.

Tato knížka mě pohltila až do konce. Veronika González umí vážně dobře popsat mezilidské vztahy. Doporučuji.

Kniha přečtená jedním dechem. Miluju propletené příběhy ženských hrdinek, odlišné povahy, rodinná dramata i konec celé knihy!

Bože, to je tak dobře napsaný, napsaný tak reálně , že úplně cítíte úzkost , sevřený útroby a říkám si jak se k sobě můžou takhle chovat v rodině , blízcí . Nechci spoilerovat , proto víc nenapíšu, ale doporučuji přečíst. A už se mi vůbec nezdá život na vsi tak idylický jako z Ladových obrázků.

Drama z jedné typicky české dysfunkční rodiny. Autorka vskutku detailně popisuje témata jako mezigenerační spory, toxických vztahů, domácího násilí. Nechybí ani intriky a dokonce nestandardní milostné vztahy. Navzdory tomu, že mě byly všechny postavy zpočátku v podstatě nesympatické a často mi zůstával rozum stát při jejich nelogickém jednání, od této knihy jsme se nedokázala odtrhnout. U knihy jsem strávila dva večery, a i když jsem některé pasáže četla se zatajeným dechem, nedokázala jsem tento román odložit z rukou.

Blízcí je psychologický příběh o jedné rodině. Jen v rodině si umí lidé nejvíce ublížit a zároveň se to snaží nechat vše pod pokličkou, co se doma uvaří, to se sní. Ale co všechno se dá ještě vydržet než hrnec přeteče? Petra má dva syny a manžela Štěpána a také tchýni, která je tak zvaně za všechny peníze. Tchyně Jarka už jednu ženu svého syna ovládla, teď se to samé chystá udělat s přítelkyní svého druhého syna Igora, jenže Bára se snaží nepodlehnout… V té rodině je asi největší zlo babička Jarka. A od toho se odvíjí všechny další vztahy a dokud bude na vývoj věcí mít vliv, nikdy se nic nezmění….je až děsivý, jak moc je zlá. V rodině se toho děje mnohem víc. Dokáží se Petra i Bára ubránit? Mají společného jen to, že se přivdaly do stejné rodiny. To je sblíží a mají křehké pouto kamarádek. Nevědí tak úplně, zda si mohou věřit. Dva bráchové, ale každý je úplně jiný. Zrovna tak synové Petry a Štěpána jsou každý jiný. Zlo a dobro na miskách vach. Příběh je děsně moc bolavý, ale je tak dobře napsaný, že knihu neodložíte. Snažíte se jen doufat, že z toho marastu vyjdou alespoň trochu celý. Zároveň je Vám jasný, že úplně šťastný konec po tom, co se v rodině děje, mít kniha nemůže. Po dočtení knihy mám husinu, běhá mi mráz po zádech a říkám si, že ač máme v rodině jakékoliv problémy, vlastně žádné nemáme…