Recenze na knihu
Bratři větru Tad Williams

„Služba je čest,“ říkal můj otec. „A čest je všechno.“ Já bych jeho rčení upravil. Zjistil jsem, že musíme sloužit především pravdě, protože bez pravdy je čest sama o sobě prázdná. Jsem Pamon Kes a beru na sebe úkol vyprávět vám příběh svého pána Hakatriho, nebo aspoň ty jeho části, jichž jsem byl osobně svědkem. Všechno to začalo velice nevinně. Do našeho království přijeli lidé. Vyprávěli, že na svém území spatřili děsivou bestii – černého draka – a žádali můj lid o pomoc. Horkokrevný Ineluki (bratr mého pána) se nakonec zaváže přísahou, že bestii zabije stůj co stůj. A můj pán v tom bratra přece nemůže nechat samotného. Ocitáme se celé tisíciletí před událostmi, které známe z knihy Trůn z dračích kostí. Hayholt ještě nestojí. Místo něj tu máme město Asu'a a máme možnost podívat se mezi Sithy. Tento prequel doporučuji číst, pokud máte přečtený aspoň jeden díl ze série Jasný osten, Žal a Trn. Pomůže vám to dát si do souvislosti spoustu věcí a ani ten svět vám nebude úplně cizí, přestože za ta staletí je trochu jiný. Sithy jsem si oblíbila již v knize Trůn z dračích kostí, takže jsem velmi ocenila nahlédnutí mezi ně a zjištění, co se Inelukimu stalo předtím, než se stal Králem bouří. Zamilovala jsem si oba bratry, kteří byli jako oheň a voda. Tak neuvěřitelně rozdílní. Ineluki proměnlivý, náladový a divoký, kdežto Hakatri rozvážný, laskavý a čestný. Sledovat tyto naprosto rozdílné osobnosti, které se zároveň neskutečně milují a nechtějí, aby se tomu druhému něco stalo, to byla pecka. I věrný panoš Kes, který příběh vypráví, mi přirostl k srdci. Přiznám se, že jsem některé pasáže probrečela. Je to opravdu silný příběh. „Pokud ti tvrdohlavost a neuvážená přísaha brání vrátit se domů – a mně brání můj smysl pro povinnost tě opustit – nemáme jinou možnost než najít způsob, jak Černého červa zničit.“ Autor píše velmi čtivě, i když je jeho styl malinko archaický. Jak se do toho dostanete, budete to milovat. Jeho nádherné barvité popisy plynou jako voda. Má obrovský cit pro vyjádření emocí hrdinů. Oceňuji i krásné mapy. Jediné, co bych vytkla, jsou občas se opakující skutečnosti, a osobně bych uvítala ještě více prostoru pro Inelukiho. Hodnotím: ⭐⭐⭐⭐,5/5