Recenze na knihu
Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra Gabrielle Zevin

V tomhle příběhu je všechno. Nemoci, ztráty, nejrůznější typy vztahů. Ale nic z toho není na sílu, všeho je tak akorát a velmi citlivě a přirozeně. Ale hlavně je tu spousta přátelství a lásky. Ač skeptik ke knihám, které jsou hitem, tohle opravdu stojí za to.

Čtivost: 9/10 Originalita: 10/10 Příběh: 10/10 Postavy: 10/10 Spicy: x CELKOVÉ HODNOCENÍ: 10/10 Žádnou takovou knihu jsem ještě nikdy nečetla. Není to romantická kniha, ale přece je o lásce. Lásce ke kamarádům, lásce k rodině, lásce k sebe samému, lásce k videohrám, lásce k práci… Rozhodla jsem se knize dát 10/10, i když tam jsou části, které se mi nelíbily. Ale je to o životě a ten není jen o hezkých věcech, takže prostě tu desítku dát musím. Po jednom zvratu jsem chtěla knihou mrštit o stěnu a už se k ní nikdy nevrátit. Ale ne proto, že by byla špatná, ale proto, že mě to tak zabolelo a bála jsem se, že se tak skvělá kniha změní v jedno klišé. Nestalo se tak… Konec jsem proslzela a vím, že nad knihou budu chvíli ještě přemýšlet. Komplexnost a uvěřitelnost postav byla napsaná mistrně. Což však neznamená, že jsem se Sadie a Samem vždy souhlasila a souzněla. Někdy mě svým chováním fakt vytáčeli a párkrát mě mrzelo, jakým směrem se jejich vztah posouvá. V určitých částech bylo bolestné si číst o tom, jak málo stačí k rozvrácení kamarádství. Ale jakého kamaráda do života fakt chcete, tak je Marx… Víc k postavám není důvod psát, to si prostě musíte přečíst. Jediné, co bych malinko vytkla je délka, někdy té omáčky kolem bylo na mě moc. A tím se dostávám k psané formě. Chvíli mi trvalo se do příběhu dostat. Hodně se skáče z přítomnosti do minulosti, od jedné postavy k druhé, ale jako celek to vlastně dává hrozně smysl a jsem ráda, že to takto bylo napsané. Na druhou stranu věřím, že to nebude úplně pro každého. Ano, doporučuju tuto knihu! Nemyslím si, že je must-read, ale stejně ve mě zanechala něco, co se těžko popisuje… takže jo, přečtěte si ji!

,,Co je videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát. Žádná prohra není navždy." Jenže opravdový život žádné další zítra mít nemusí. To zjišťují naší hrdinové Sadie a Sam hned v dětství. Když se náhodou potkají v nemocnici propukne mezi nimi přátelství. Hrají spolu Super Maria, střílejí virtuální kachny a rozebírají nejrůznější věci, které jim pomáhají poprat se s nelehkým osudem. Přátelství je ale záhy přerušeno prvním nedorozuměním. Jejich cesty se na dlouhou dobu rozdělí. Když po několika letech uvidí Sam Sadie v metru, nedá mu to a zavolá na ni. Ona nejprve dělá, že ho nevidí, pak se ale otočí a hra může opět začít.... Když se mi kniha dostala do rukou byla jsem hodně nadšená, ale zároveň jsem se trochu bála. Videohry ve mně vyvolávají vzpomínky na dětství, ale číst o nich by mohla být i nuda. Moje obavy se ale rozplynuly po pár přečtených stránkách. Kniha není jen o videohrách, ale převážně o přátelství, rivalitě, slávě, štěstí, zradě, osobním i pracovním životě, úspěchu i tragédii. Zkrátka o běžném životě každého člověka. S malým rozdílem, a to tím, že tento je ozvláštněn tvorbou a propagací videoher. Milovala jsem Sadie, Sama i Marxe. Každého svým způsobem a každého jinak. Všechny postavy v knize byly popsány naprosto reálně, a já tak měla pocit, že je všechny znám. Střídala se i dynamika děje. Kde bylo potřeba, aby se táhl, tam se táhl jako žvýkačka namotaná na prstu. Místy naopak letěl jak namydlená střela. Tyhle změny nenechaly člověka chladným, naprosto ho vtáhly do děje. I slzy jsem několikrát ronila. V knize se objevuje vážně hodně emotivních scén. Dílo je to naprosto originální a úplně jiné, než cokoliv, co jsem doposud četla. A já miluji každé slovo, každou čárku, kterou autorka napsala. Většinu her, které kniha zmiňuje, znám. Takže pro mne hodně velká nostalgie. Obdivuji, že se autorka vyhnula obvyklým klišé, které jsem od začátku knihy čekala. Takhle je to nečekané a mnohem, mnohem lepší. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐⭐/5

Světovka. Hráčské a vývojářské prostředí. Přátelé od dětství, kolegové, přátelé, nepřátelé a …? Život s postižením, deprese. Nečekaný zvrat, který mi zlomil srdce. Rovnou říkám, že nejsem hráč, nehrála jsem žádné hry na TV, PC nebo mobilu, ale vůbec mi to nebránilo v tom zamilovat si tuto knihu!!! Kniha je sice primárně o hráčství a vývojářství, ale autorka to všechno doprovází životními příběhy Sadie a Sama. Miluji, jak tito dva hlavní hrdinové byli opravdoví, dělali chyby, nebyli super lidé a doopravdy žili. Ne zas tak často se mi stane, že mám pocit, že hlavní postavy doopravdy znám, s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi. Sadie a Sama ale znám a obdivuji. Seznamují se spolu už jako dvanáctileté děti v nemocnici, stanou se z nich nejlepší přátelé, poté se na dlouhou dobu odcizí a jejich cesty se znovu protnou až na vysoké škole. Opět se spolu spřátelí, ale zároveň se stanou i kolegy, kdy spolu začnou vyvíjet PC hru. Oba jsou velmi inteligentní a talentovaní. Jako producent a manažer se k nim přidá také Samův jediný kamarád Marx. Marx je nejhlavnější vedlejší postava knihy. Je důležitý pro příběh Sadie i Sama. Když PC hry začínaly, většinu úspěchů na nich posbírali muži, Sadie chce dokázat, že i ženy mohou být talentované vývojářky. Být nejlepší přátelé, kolegové a později obchodní partneři může být velmi náročné a komplikované. Přesně to Sadie i Sam velmi výrazně pocítí. To, co se stane v cca 3/4 knihy mi doopravdy zlomilo srdíčko! Naprosto jsem nevěřila. Kniha je neskutečně originální a já Vám ji moc, moc doporučuji.

“Co je to videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát.” čteno v rámci #spoluprace s @knihydobrovsky “Za devatero kódy a devatero algoritmy”… najdeme zajímavý příběh, který ve vás zanechá spoustu pocitů. Musím se přiznat, že na začátku jsem nevěděla, jestli se mi kniha bude líbit a na konci jsem nebyla unešená tak, jak bych z nadšených ohlasů čekala. Ale ráda bych vám ji i tak doporučila a vysvětlila své vysoké hodnocení. Protože je to vlastně výborná kniha. Už jste někdy četli knihu z prostředí vývoje videoher? Já ne. Že vás ale videohry nebaví? Ja je taky nehraju, ale ty zajímavosti z toho světa byly tak dobře podané, že jsem si čtení vždy vychutnala. Za mě to není příběh na jedno odpoledne, styl psaní je zvláštní, občas těžkopádný a pomalý, ale pokud mu věnujete adekvátní čas, tak nebudete litovat. Když byly některé pasáže pro mě složité na čtení nebo málo záživné, tak v ten moment jsem knihu odložila a vrátila se k ni zase později. Tak jsem ke knize dokázala přistupovat s nadhledem a nestalo se, že bych se do čtení nutila. Sam, stejně jako Sadie a Marx, si dokážou získat vaši pozornost. Nebude to s nimi vždy jednoduché, ale tak skvěle propracované postavy jsem už dlouho nezažila. Jediná výtka by byla ta, že v určitém jejich životním období pro mě bylo těžké si uvědomit v jakém věku jsou, byli nějak neuchopitelní. Celkový vývoj těch postav je ale zřetelný. Hrozně se mi líbilo sledovat to přátelství a tu lásku jakou ti tři k sobě chovali. Ne vždy byli za jedno, dělali chyby a oddalovali se od sebe, ale dokázali si k sobě najít cestu zpět. Navíc se tady všichni střídají ve vyprávění, což vám na konci dá ucelený zážitek do kterého přispěli všichni svým pohledem na věc. Kniha je jako samotná počítačová hra, kde se postupně dostáváte jednotlivými levely života počítačových vývojářů. Jejich postupem do podvědomí lidí, jejich přešlapy a pády (nejen) v herním průmyslu. Tak běž hrát.

Až do půlky knihy mě příběh nezaujaly. Teprve za půlkou mě začal zajímat a ve třech čtvrtinach knihy mě konečně zaujal nečekanými zvraty. Škoda toho pomalého startu.

Jedna z nejkrásnějších knih za rok 2025 dle mého názoru. Detailně popsané hry a nádherně vyobrazen vztah hlavních postav. Za mě jenom doporučiju !!!!!!

Sama jsem byla zvědavá, jak se mi kniha bude líbit, jelikož je děj umístěný do světa videoher, tématu, o kterém opravdu nic nevím :D. Doufala jsem ale, že to nebude problém a kniha mě pohltí, stejně jako např. Ready player one, která se dodnes řadí k mým oblíbeným. A moje knižní intuice zafungovala.Autorka vytvořila opravdu propracovaný příběh, u kterého jsem musela opravdu dávat pozor, jinak bych se snadno ztratila. Četla jsem ji na své poměry dlouho, ale nelituji toho, měla jsem alespoň dostatek času si vše vychutnat. Příběh totiž není vůbec jen o videohrách. Je o přátelství, které se napříč časem mění, ale zůstává silné, ne-li silnější. Sam ani Sadie nejsou sluníkové postavy. Mají své problémy a videohry jim častokrát pomohly, staly se únikem z nehezké reality do snového světa, kde je možné téměř vše. Autorka zakomponovala do příběhu těžká témata rasismu, násilí. Sledujeme zde vývoj nové hry, ale vlastně i silného přátelství stejně tak, jako oddělených životů hlavních hrdinů. Některé pasáže se četly docela těžce, autorka se s nepříjemnými tématy příliš nemazlila, ale i to ve mně umocnilo zážitek ze čtení. Už chápu ten hype kolem, kombinace videoher, přelomu století, programování, přátelství mezi mužem a ženou (dívkou a chlapcem), to je pořád neotřelou kombinací, která i navzdory komplikovanějšímu stylu skvěle zafungovala.  Za  #recenznivytisk bych ráda poděkovala @knihydobrovsky. #spolupráce

Nádherná kniha, nemohla jsem se odtrhnout ❤️ Celkem dvakrát jsem si i pobrečela. Nemusíte být vyloženě milovníkem her, aby jste si příběh užili (není můj případ, hry miluji). DOPORUČUJI!

Příběh vypráví o Samovi a Sadie, kteří se v dětství setkali v nemocnici a sblížili se hraním videoher. Později se odcizili, ale osud jim znovu propletl cesty, a nyní se společně pouštějí do tvorby vlastní počítačové hry. Sam a Sadie spolu mají řadu rozporů, proto se během let scházejí a zase rozcházejí, zároveň procházejí vlastními životními traumaty. Vždycky ale skončí ve stejném týmu při společné tvorbě her. Mimo vývoj her se kniha zabývá také obtížnými životními situacemi postav a způsobem, jakým se s nimi vyrovnávají. Ačkoliv se tedy příběh tváří jako pozitivní příběh dvou kamarádů, kteří spolu tvoří hry, najdete tu také spoustu temnoty a těžkostí. Pokud chcete prozkoumat v knižním světě nepříliš známou oblast herního světa, moc vám knihu doporučuji. Je úplně jiná, než budete očekávat – nebudete se u ní cítit vždy dobře, často vás uzemní, ale předává jakési poselství a naději a dává nahlédnout pod pokličku fascinující tvorby her v 90. letech.

Název se může zdát příliš dlouhý, přitom jen vyjadřuje podstatu knihy. V té čteme o dvou přátelích Samovi a Sadie, které spojují videohra, a o tom, jak to mezi nimi bylo v průběhu let. O jejich dětství, studiu, práci, o lidech, které potkali, o partnerech, které milovali, o hrách, které tvořili a hráli… Někdo by tuto knihu mohl považovat za zdlouhavou a pomalou, ale mně to tempo vyhovovalo. Bylo to čtivé a skvěle napsané, ale chtělo to svůj čas. Je neuvěřitelné, jak moc je tento příběh realistický. Ukazuje jak dobré, tak špatné stránky nejen přátelství. V jedné knize je zahrnuto tolik různých témat, což je obdivuhodné. Kromě již dříve zmiňovaného přátelství se jedná třeba o všechna pro a proti slávy a herního průmyslu, nemocniční prostředí, psychické problémy, smrt, LGBT komunitu a mnoho dalších. Ačkoliv se kniha dotýká všech těchto témat, její čtení pro mě bylo zvláštně uklidňující. Možná to bylo právě tím, že svět v této knize (stejně jako ten skutečný) nebyl růžový ani černobílý? Nevím. Prostě mi to sedlo. Je toho ještě hodně, co bych chtěla vypíchnout, ale neudělám to, ať vám taky zbyde něco jako překvapení. Doporučuji všem, kteří chtějí zažít všechny stránky přátelství. 5/5 ⭐

Tahle kniha mi dala pořádně zabrat, protože jsem se s ní trápila déle, než jsem si původně myslela. Přála jsem si ještě lepší a propracovanější Ready Player One: Hra začíná, ale to jsem nedostala a bohužel mě (ani jako milovníka téhle knihy) Zítra a zítra moc nezaujalo. Nesedl mi styl psaní a nezaujaly mě ani postavy. Chyběl mi důvod, proč bych měla ve čtení pokračovat. Neschylovalo se tu k žádnému napětí a nepřišlo mi, že by děj nějak vrcholil. Zkrátka jsme jen sledovali příběh Sadie a Sama, a když mi ani jeden z nich sympatický nebyl, ani mě nezajímalo, co se s nimi stane. Zítra a zítra je příběh o přátelství, jeho slunných i stinných stránkách, sledujeme cestu vzhůru, a o to větší pády, úspěchy i tragédie. Já tomu na chuť nepřišla, ale kniha sbírá neskutečné ohlasy, takže uvidíte, zda ji dáte šanci. Děkuji @knihydobrovsky za knihu. #spoluprace

Kniha, která slibovala hodně, ale mi osobně toho moc nenabídla. Na vydání jsem se těšila, ale po dočtení jsem dost rozpačitá. Příběh o přátelství, kreativitě a herním průmyslu měl určitý potenciál, ale za mě to zrovna tady moc nefungovalo. Velký naráz jsem zažila hned na začátku, když nám jsou představení hlavní hrdinové - Sam a Sadie. Ani jeden z nich mi absolutně nesedl, přišli mi jako hrozně ploché postavy a i když se to autorka snažila hrát na strunu soucitu, mě si ani jeden nezískal. Hrozně mi vadila ta jejich nulová komunikace, kterou se vlastně nedokázali naučit během celé knihy. Druhý problém jsem měla celkově s tím, jak je kniha napsaná. Vadily mi časové skoky, ve kterých jsem se špatně orientovala a nevěděla, v jakém čase se děj zrovna odehrává. Co bylo naopak skvělé a co je taky hlavní tahák knihy, pak pohled na herní průmysl. Tohle mě fakt bavilo od začátku do konce. Je to zase něco nového a přináší to úplně jiný náhled, jelikož my známé finální produkt, už nevidíme cestu k němu. Dost se tady řeší taky problematika kooperace u tvorby a nebo, podobně jako u Ali Hazelwood, ženy v netypickém odvětví. Jako další za mě knihu hrozně zachraňoval Marx. Místy mi přišlo, že ho autorka chtěla popsat jako idiota, ale pro mě to byl miláček. Byl upřímný a hrozně charismatický. Hodně se toho ve mně zlomilo během části NPC. Marx si ukradl celou knihu a pro mě byl rozhodně hlavní hrdina. Celkově jde pro mě o knihu, která nenadchne, ale některé asi ani úplně nezklame. Moje očekávání se nenaplnila, ale jedná se o velmi populární příběh, hlavně v zahraničí. Velké plus je náhled do zákulisí tvorby her, takže pokud lépe snesete styl vyprávění a hlavní postavy, určitě vám příběh může dát víc, než mi.

Knížku jsem získala díky spolupráci s Knihy Dobrovský za účelem recenze. Asi budu jedna z mála ale mě knížka vůbec nezaujala. Se čtením jsem se trápila několik týdnů, za mě bylo vše strašně moc zdlouhavé. Možná to bude i tím, že jsem se nikdy nepohybovala ve světě her. Vůbec nechci knížku hanit, vím že má u spousty čtenářu úspěch. Já jsem opravdu po dlouhé době narazila na knížku, která mi vůbec nesedla jak stylem psaní tak ani dějem.

Prostředí vývoje her bylo brilantní! Myslím, že i když vás toto téma nezajíma určitě si knihu přečíst můžete. Hry tu dotváří příběh a jsou nedílnou součástí hlavních hrdinů. Ta podstata knihy je, ale jinde. Je v přátelství, které se může vyvíjet mnoha směry. Je v komunikaci, která je důležitá, ale každý z nás na to zapomíná a často si vše nechává pro sebe. Je o velké lásce, která může i bolet. Je o bolesti, kterou může kdokoliv z nás snášet. Je o životě.

Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra je krásný a hlavně originální příběh o přátelství, lásce, shledání, křivdách, bolesti a videohrách. Příběh je opravdu originální a troufám si říct, že jsem nikdy nic podobného nečetla a ani o ničem takovém neslyšela. Ke knize mám jen drobnou výtku, ale to je čistě jen můj problém. Za mě mohla být kniha obsahově kratší. S některými kapitolami jsem dost bojovala.

Pokud jste nadšeným hráčem videoher a originálních příběhů, tak tahle kniha vás bezpochyby chytne. A pokud nejste, nemusíte se bát, že by vám něco uniklo – příběh má co nabídnout i těm, kteří do herního světa (ještě) nepronikli. Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra je totiž především o lidech. Videohry zde tvoří spíš rámec, který umožňuje odvyprávět fascinující příběh, než aby byly jediným těžištěm knihy. Ústředním motivem je jedinečné přátelství mezi Samem a Sadie – klukem a holkou, což oceňuji, že se autorka vytvořila hlavní těžiště právě na tomto vztahu. Tyto hlavní postavy si vás získají hned od prvních stránek, oba jsou velmi lidské postavy, se svými silnými stránkami i chybami. Sama jsem si hned oblíbila, u Sadie jsem si v průběhu děje vypěstovala lehkou averzi. Příběh nás zavádí především do devadesátých let, což je období, kdy herní průmysl zažíval svůj boom, takže ti kteří tuto vlnu zažili si příběh o to více užijí, ale i ten, kdo je devadesátkami nepolíbený zažije jejich kouzlo. I když zprvu působí kniha odlehčeně, s přibývajícími stránkami se noří do vážnějších a hlubších témat. Celkově vzato je Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra výjimečná svým námětem. Pokud už máte nějaké knihy za sebou a hledáte něco svěžího, tahle vás mile překvapí. Kombinace videoher, přátelství, asijské kultury a nostalgie vytváří něco, co opravdu jen tak někde nenajdete.

Tento román je o videohrách a o vztazích. Sam a Sadie milují hry, takže se jejich volný čas a práce točí jen kolem nich. V románu tak narazíte na spoustu kapitol, ve kterých řeší, co je třeba udělat, jaká ta hra je, jaké hry se jim líbí apod. Jelikož jde svět videoher mimo mě, tak mě některé pasáže moc nebavily. Co mě ale bavilo moc a co se mi opravdu líbilo, byly vztahy. Román je totiž o velkém přátelství, které zažívá vzestupy i pády. Je o touze po dokonalosti, o úspěchu, o sobectví, o zklamání, o lásce… V příběhu nechybí ani dramatická část, nechybí ani LGBT tematika a především nechybí smrt, která na rozdíl od videoher nejde restartovat. Román se dobře četl, příběh se mi zdál nepředvídatelný a ten závěr byl TOP.

Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Je moc dobře napsaná, takže stránky se obracejí samy. Děj mě vytáhl tak, že jsem nad postavami přemýšlela i mimo čtení knihy. Rozhodně není kniha cílená jenom na milovníky her, ale na kohokoli, kdo uznává sílu přátelství.

Důkaz toho že můžeme milovat knihu aniž bysme se ztotožnili s jejími postavami. Sám i Sadie nejsou dobří lidé. Přesto jejich příběh je něčím výjimečným a velmi čtivým.