Recenze na knihu
Nitky proroctví Tahereh Mafi

Knížka je velmi originální, první půlka se čte hůř, ale rozhodně to vydržte, další díly za to stojí!!

Už obálka téhle knihy na mě dýchla zvláštní mystickou atmosférou, a tak jsem po ní musela sáhnout. Říši džinů jsem ve svém fantasy světě v knihách zatím nenavštívila, takže to pro mě bylo moc milé překvapení. Tohle téma je pro mě – kromě Aladina – úplně nové a záhadné. Rozjezd knihy byl pomalý a pozvolný. Žádná nečekaná dramata, ale postupné zasvěcení do děje, které mě příjemně vtáhlo. Hlavní hrdinka si mě svou povahou získala téměř okamžitě a vývoj situace mi lehce připomněl Romea a Julii. Nakonec ale měli společné jen to, že jejich příběh byl tragicky „neslučitelný“. Děj, který se zpočátku rozbíhal pomalu, na konci nabral pořádné otáčky a dokonce trochu změnil směr. Skoro bych řekla, že samotný závěr byl až lehce přitažený za vlasy, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Celkový dojem z knihy to nijak nekazí. Navíc zanechává otevřený konec, který nás jasně vede k dalšímu dílu – nebo možná i dílům. Kniha ve mně zanechala hezké pocity a určitě si ji budu pamatovat.

Nitky proroctví – Tahereh Mafi ✨ Tak si představ svět, kde se mýty probouzejí a magie šeptá mezi řádky… Tahereh Mafi nás bere do Persií inspirovaného světa, kde každé tajemství může změnit osud království. Alizeh – služka, která vypadá jako ta nejběžnější holka z davu, ale pod tím šátkem? Skutečná dědička trůnu a bytost, co v sobě nosí moc, kterou se všichni bojí vyslovit. ⚔️ Kamran – princ, který věří, že má všechno pod kontrolou… dokud nepotká ji. A bum – místo jistoty má v hlavě hurikán. Co dostaneš: ✔ Lásku, která je zakázaná tak, že ti bude bušit srdce jako alarm po půlnoci. ✔ Intriky, co ti připomenou, že důvěra je v tomhle světě luxus. ✔ Svět tak bohatý, že ho budeš chtít ochutnat – od zlatých paláců až po zaprášené uličky, kde se šeptá o proroctví. Mafi píše jako bohyně – poeticky, ale přitom ostré jak čepel. Každá stránka je vizuální hostina, každé slovo tě vtáhne hlouběji do hry mocných. Mood: Zakázaná romance + magie + osud, co se ti vysměje do tváře. Pro koho: Jestli miluješ napětí, drama, slow-burn a trochu toho „ne, nemůžeme být spolu… ale stejně budeme“. Otázka pro tebe: Myslíš, že osud se dá přepsat… nebo jsme jen loutky v jeho rukou? Hodnocení: 4,8/5 Doporučuju číst s horkým čajem a otevřeným srdcem – protože tohle tě roztrhne na nitky. PS: Okamžitě měj po ruce druhý díl

Upřímně tato kniha mě moc nenadchla. Skoro celou dobu se nic nedělo. Až úplně nakonci to začalo být aspoň trochu zajímavé. Prostě se k tomu musíte prokousat. Ale zase pro lidi co mají rádi příběhy s Aladiny tak je tato kniha skvělá jelikož příběh je právě o nich.

Tahle kniha ležela na mém TBR seznamu skoro 3 měsíce, což je zatím můj rekord. A jsem ráda, že mám po ruce další díl, protože byla utnutá v nejlepším. Musím ale říct, že tento díl byl spíš takový rozjezdový, a necítila jsem žádnou chemii mezi Alízé a Kamranem, což mi docela chybělo. Jinak dávám 4,5 jako rezervu na další díl.

Hodnocení:⭐️⭐️,5 Na tuto knížku jsem četla nespočet recenzí, které byly velice kladné. A tak jsem se rozhodla, že to zkusím a upřímně? Nejsem si jistá, že to nebyl přešlap. Představa, že se ocitnu v pohádce jako u Aladina, mě hrozně nadchla. Mám ráda takové orientální prostředí a právě to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem po knize sáhla. Začala jsem číst a měla jsem z toho dobrý pocit. Jenomže asi po 100 stranách jsem začala zjišťovat, že se v každé kapitole pořád otevře nějaká myšlenka, chvíli se řeší, potom se od ní odběhne, zase se k ní vrátíme a následně znovu přeskočíme k něčemu jinému. Po několika kapitolách se pak vrátíme zpět k původní myšlence a celý tento kolotoč se opakuje. Postupně mě to začalo strašně unavovat. Ale podle všech těch kladných recenzí jsem si pořád říkala: Třeba se to rozjede. Pořád jsem měla víru. Místo toho, aby autorka více rozvíjela postavy a jejich vztahy, mi přišlo, že spíš zahlcuje čtenáře obrovským množstvím informací o světě. A můj názor je, že nemusím hned v první knize znát úplně všechno o fungování světa. Raději bych dostala více prostoru k tomu poznat postavy a sledovat jejich vývoj. A pak upřímně… vztah mezi princem a Alizeh na mě působil strašně zvláštně. Viděli se snad všeho všudy dvakrát, prakticky se vůbec neznají, a najednou mezi nimi proběhne vášnivá líbačka a on už si ji chce brát. Nevím, ale mně tam strašně chyběl nějaký přirozený vývoj jejich vztahu. Příběh se podle mě začal opravdu rozvíjet až na posledních zhruba 50 stranách, což je za mě u téměř 400stránkové knihy hrozně pozdě. Já mám ráda pomalý vývoj příběhu, ale potřebuju, aby se vyvíjel, ne stagnoval. Nechci knihu jen kritizovat, protože samotný nápad se mi líbil a prostředí také. Jenomže jsem se asi nedokázala ztotožnit se stylem psaní autorky. Doma mám druhý díl a lidé říkají, že je lepší, ale upřímně teď nemám moc chuť se do něj pouštět. Nechci se znovu zahltit stovkami stran popisů bez pořádného děje. Už teď z toho mám trochu obavy. Za mě to zatím není série, ve které bych měla potřebu pokračovat. Ale uvidíme… třeba se to časem změní.