Recenze na knihu
Dívka v orlích spárech Karin Smirnoff

V recenzi bylo uvedeno, že spisovatelka Karin Smirnoff pokračuje ve stopách Stiega Larsona, ale spisovatelka použila pouze postavy jeho knih a to jeho hlavní hrdiny Salanderovou a Blomqista. Jedná se však o zcela jiný žándr - a to ekologii, ale celkem zajímavý děj. Stojí za přečtení.

Miluji MILÉNIUM Možná se jednou dočkáme čtvrtého dílu, který měl Stieg Larsson napsaný, ale zatím ho nebylo možno vydat. Ale dokud to nestane, jsem vděčná za spisovatele, kteří se pustí do tak nelehkého úkolu a aspoň prostřednictvím jejich fantazie nás přenesou zpět za Mikaelem Blomkvistem a mou drahou Lisbeth Salanderovou. Karin Smirnoff má osobitý styl psaní, to jsem se sama přesvědčila už v její knize MŮJ BRATR - neskutečně syrové drama. Ve Švédsku je hodně oblíbená. I já mám ráda, když je román originální. Tady by se to mohlo zdát jako né moc dobrá vlastnost, my čtenáři očekáváme styl Stiega, ale to bohužel nejde. Když jsem si tento 7 díl brala na čtení, odprostila jsem se od všech předsudků a jen jsem se vezla na vlně příběhu „ala Milénium“. Vydavatelství Milénium už není takové, jaké bylo – tisk se předtransformoval na teď hodně moderní podcast, Mikael neví co dál, nechce se smířit s tím, že už nebude novinářem. Lisbeth zde taky dostala roli jakési opatrovatelky své neteře Svaly. Postava Svaly mi byla sympatická to se autorce hodně povedlo. Ale chyběla mi Lisbeth, tu její postavu Larson napsal dokonale. Nic na tom nemění, ale to, že i tak se mi příběh líbil. Děj byl syrový, napínavý a zajímalo mě, jak to autorka vymyslela. Hned na začátku se setkáváme s uklízečem, který zde po celou dobu hraje velkou roli. Nesouhlasím s hodnocením odpad, to mi přijde hodně kruté. Do příštího dílu bych dala víc Lisbeth a Mikaela, ať se máme na co těšit.