Recenze na knihu
Dům plný vůní Erica Bauermeister

Dům plný vůní je knihou, která čtenáře okouzlí svým jedinečným stylem a atmosférou. Bauermeister vytvořila příběh plný tajemství, vůní a emocí, které vás pohltí od první stránky. Emmeline vyrůstá na malém ostrově, kde se svým otcem žije izolovaně od světa. Jejich život je prostý, ale naplněný zvláštní magií, která se soustředí na vůně a jejich schopnost uchovávat vzpomínky. Vůně, které Emmeline a její otec sbírají, odrážejí jejich životy a přinášejí s sebou nejen radost, ale i temné stíny minulosti. Kniha mě dojala svou hloubkou a citlivostí. Emmelinein přechod z bezpečného světa vůní do tvrdé reality pevniny je zachycen s takovou jemností, že čtenář spolu s ní cítí každou ztrátu i zmatek. Dům plný vůní není jen o krásných vůních, ale o tom, co tyto vůně znamenají – vzpomínky, lásku, ztrátu a hledání pravdy o sobě samém. Pro mě to byla emocionální jízda, která vás nutí zamyslet se nad tím, jak moc minulost ovlivňuje naši současnost a jak daleko jsme ochotni jít, abychom objevili pravdu.

Příjemné čtení plné vůní, emocí, tajemství s nádechem magického realismu. Sympatické hlavní postavy, příběh se dotýká spousty společenských témat.

za mne moc pěkná kniha, velmi čtivá, věty pluly kolem mne úžasným lehkým způsobem, slovná spojení a obraty mne někdy úplně fascinovaly, krása.. vřele doporučuji.

Úplně jsem pri ni ztratila pojem o čase. Dobře se čte, příběh zajímavý a poutavý, vtáhne vás do světa vůní . Sice by se mi líbil jiný konec ale to je asi o vkusu.

Poetický a krásný příběh.

Moc krásná knížka. Vypráví o hořkosti dospívání a podstatě vzpomínek a nedokonalostí, na které vzpomínáme. Doporučuji.

Kniha si mě nejprve získala zajímavou obálkou. Následně pak poutavou anotací. A to většinou anotace nečtu, tady jsem z nějakého důvodu udělala vyjímku. Emmeline žije na ostrově se svým tátou. Ten jí vykládá pohádky o vůních. Každá vůně má vzpomínky a každá vzpomínka má příběh. Naučí jí získávat potravu z toho, co si nasbírá nebo uloví, domnívá se, že mimo ostrov nic neexistuje. Postupně roste a pozná nové skutečnosti. Nakonec ostrov opouští a žije u lidí, kteří provozují pronájem chatek. Začlenit se do společnosti, chodit najednou do školy a neřídit se jen čichem a vůněmi je pro ni velmi těžké. Colette a Henry se o ní starají dobře, přesto Emm potřebuje zjistit pravdu. V novém prostředí se seznamuje s Fisherem, nejdříve mají kamarádství, později to neznatelně, postupě jak dospívají přechází v něco víc. Jenže nastanou další události v životě obou mladých lidí a navzájem se ztratí z dohledu. Nic o sobě nevědí. Emmelin se v dospělosti vydává do města, aby vypátrala pravdu o svém původu. Náhodně si přečte článek v novinách o svých rodičích. A rozhodne se najít Fishera a za svou lásku bojovat. Nakonec se postupně dozvíme, co se tehdy stalo. A já nevím, jestli mě bolelo víc, jak se zachoval otec nebo jak se zachovala matka. Ani jeden se nezachoval ideálně. Kdo má rád dojemný příběh s postupným odkrýváním tajemství, popisy vůní a krásu přátelství, knihu si užije.

Hltala jsem každou stránku. Bylo to tak opravdové a zároveň kouzelné. Postavy jsem si oblíbila a chtěla se k nim neustále vracet. Prostředí ostrova i zátoky bylo nádherné. Nápad s vůněmi byl naprosto originální. Nikdy jsem si neuvědomovala co vše se dá cítit a co vše díky tomu člověk vnímá. Kniha se dotýkala i spousty témat. Doporučuji všem, kteří třeba někdy někam nezapadali. Také všem milovníkům vůní a románů, které mají co předat.

Trošku hůř se mi rozčítala, protože jsem ji začínala číst po knize, která mě zasáhla hluboko, a začátek téhle knížky působil trošku moc střízlivě. Každopádně se stala mou oblíbenou knihou, která u mě zůstane natrvalo usídlená