Recenze na knihu
Frankenstein Mary Shelley

Frankenstein patří mezi mé nejoblíbenější knihy a vždy se k němu ráda vracím. Mám knihu v několika vydáních a vždy se mi líbí, jak je každé vydání jiné, jak každý překlad přichází s novým podáním příběhu a znovu mě nutí se do příběhu zamilovávat víc a víc.   Příběh jistě z vás většina zná. Mladý a nadějný Viktor Frankenstein se rozhodně, že místo přírodních věd bude studovat chemii a hnací síla jeho studijních úspěchů ho žene k tomu, aby si hrál na Boha. Aby z kusů mrtvého lidského masa stvořil opět život, což se mu nakonec povede, ale nedopadne to, jak čekal. Viktor stvoří netvora, kterého nechá napospas osudu, nečeká ale, že netvor přežije a začíná se mstít.   Z celé knihy se mi nejvíce líbí netvorovo vyprávění, kde vidíte, jak se z dítěte stává vzdělaný a citlivý člověk, který vnímá krásu přírody a touží se vymanit z osamělosti. Vždy jsem milovala na knize popisy pocitů a přírody, kterou monstrum poznává. Stránky, kde si uvědomuje, že nikdy nebude lidmi milován, že jeho zrůdný vzhled je vždy vyděsí a odradí, jsou neskutečně smutné. Vždyť on se vždy snažil pomáhat, a dokonce zachraňoval životy… Zoufalství a vztek nakonec monstrum dožene ke zločinu, kterým tak opět upoutá pozornost svého stvořitele. Když ani sám stvořitel mu není ochotný poskytnou lásku, přichází zkáza.   Frankenstein určitě není úplně prvoplánovým děsivým hororem, ale hloubavý příběh o poznávání lidském psychiky a rozborem lidského zoufalství a nenaplněných očekávání. Což asi nebude pro každého. Nečekejte tak příliš děsu, ale popis krásné krajiny a přemýšlením nad samotným smyslem života a jeho nespravedlností.