Recenze na knihu
Všechny květy Paříže Sarah Jio

Příběh dvou žen, který se nakonec spojí. Minulost před 70 lety, ve druhé světové válce v roce 1943 v Paříži Céline se svou dcerou Cosi. Její otec je napůl žid a tak jsou stíhaní. Céline si najímá německý důstojník a vězní ji ve svém honosném domě. Cosi se povede utéct a najít matku. Skrývá se pak v tajné místnosti pod podlahou v ložnici své matky. Oproti tomu přítomnost, žena Caroline, která utrpěla nehodu a po probuzení v nemocnici si nic nepamatuje. Vzpomene si jen na nehodu, ale kým byla před nehodou, jakou měla práci, kde bydlí, ani jestli má nějakou rodinu si nepamatuje. Nic…Ve svém bytě, kam ji dovedou z nemocnice podle adresy, kterou najdou u ní v kabelce. Caroline nepoznává nikoho a nic v jejím životě. Jakoby se zrovna narodila. Bojí se toho, co časem možná vypluje. A nebo taky ne. V bytě najde dopisy Céline pro Luka. Navštíví ji jedna studentka Estelle, která píše práci o těchto domech zabraných Němci za druhé světové války. Pátrá v minulosti a obě doufají, že třeba zjistí zkrz dopisy i něco o Carolinině životě. Mě trochu někdy mátla podobná jména Céline a Caroline. Obě linky byli hezké. Ta z minulosti asi víc. Z přítomnosti bych brala více toho, jak se se ztrátou paměti vyrovnává. Konec byl zajímavě provázán a já jsem byla s příběhem spokojená.

Tak to byla jedna z mých oblíbených knih. Doporučuji