Recenze na knihu
Přenesené hory Tami Fischer

Kniha je plná silných momentů, které mě skutečně zasáhly. Líbilo se mi, jak autorka dokázala propojit složité životní situace s osobním růstem postav. Četlo se to samo a ještě dlouho po dočtení jsem nad tím přemýšlela.

Ze série to je zatím můj nejoblíbenější díl. Celý příběh se udál mile, lehce, celkem uvěřitelně. Ač bych si tedy u odhalení hlavního hrdiny uměla představit větší drama. Kniha je příjemnou romantikou na víkend, po které se dobře usíná s vědomím šťastného konce.

Postava Sav je přesně můj člověk – introvertní knihomolka, trochu plachá, ale s čistou duší a otevřeným srdcem. U Maxxe jsem měla chvilkami problém mu věřit, že se opravdu změnil. Pasáže s jeho myšlenkami mi však pomohli se do něj více vcítit a jejich vztahu jsem moc fandila. Strašně mě zde štvali Savanniny rodiče a scéna, kterou předvedli. Respektive hlavně její matka, která se předvedla jako hysterka již v předešlém dílu ohledně Mitchella. Nicméně jsem ráda, že to hlavní hrdiny neodradilo, byly si vzájemnou oporou a našli si své místo. Téma bývalého vězně a křehké květinky bylo originální a z celé série mě tato kniha vzala nejvíce.