Recenze na knihu
Můj syn feťák Eva Hacalová,Petr Hacala

Je to skutečný příběh a věřte mi, že vás bude při čtení mrazit v zátylku. Můžete doma s dětmi mluvit o drogách, školy mohou pořádat přednášky, ale někteří jedinci přesto neodolají a drogu zkusí. Honza ji taky zkusil. Lehkou. Jednou, dvakrát, třikrát....a hele, nepociťoval na sobě žádnou závislost. Hned si říkal, že všichni lžou, že on nikdy nebude mít ten problém, aby nemohl s drogami skončit sám od sebe ze dne na den. Bohužel, si ho drogy obmotávaly víc a víc až mu nestačily ty lehké, ale jednoho dne sáhl po pervitinu... Kniha je psaná stylem deníkových zápisků matky a syna. Sledujeme jeho cestu léčebnou,myšlenky a vzpomínky. Hodně syrově popsané, bez nějakých omluv. Prostě tak jak to bylo. I jeho maminka vyjadřuje své pocity a boj se svým drogově závislým synem. Od pocitů zděšení, naděje, zklamání, boje, zanevření a totálního psychického vyčerpání. V knížce najdeme i báseň, kterou složila Honzova maminka a měla být recitována na jeho pohřbu, protože nevěřila, že Honza drogové peklo přežije. A čtení té básně mě tak moc zasáhlo! Netrpí totiž jen drogově závislý, ale trpí celá rodina. Je to peklo z kterého je málokdy návratu a kdo do něho jednou spadne, nemá téměř žádnou šanci na návrat...

Knihu Můj syn feťák jsem si koupila hlavně z důvodu dobrých recenzí a zároveň mě toto téma zajímá. Kniha je obohacena, jak z pohledu matky tak syna, zároveň i barevné rozlišení. Ačkoliv téma drogy a jejich užívání jsou velkým tématem dnešní doby, rozhodně je dobré o těchto věcích psát, vzdělávat, čekala jsem od knihy více . Na toto téma jsem četla více knih, tolik chvály tato kniha měla, ale mně tak dobrá nepřišla. Když knihu porovnám s jinými knihami na toto téma (např. Memento, na vlastní kůži, my děti ze stanice Zoo..), tak tohle byl pro mě slabý odvar. Ano, o tom žádná, že tohle je můra každé matky, rodiny a nikdo to nechce zažít na vlastní kůži. Ničí to nejen rodiny, vztahy, člověka samotného (bohužel vlastní zkušenost), ale z pohledu literárního jsem prostě čekala více.

První upoutání - byla obálka, druhé - dvoubarevný psaní (matka X syn). Knížku mi přinesl ježíšek a přečtená byla za 3 dny. Reálný příběh, který se bohužel děje za mnoha okny bytů, domů se zajímavě otevřeným koncem. Emočně knížku vnímám ještě dnes, jako matka 2 dětí jsem s knižní matkou prožívala vše co popisovala a je to pro mě nepředstavitelný šílený kolotoč, který žádný rodič nechce zažít, jelikož nabourá/zničí kompletně vše - co jste jako rodina vybudovala.