Recenze na knihu
Barva nachu Alice Walker

Kniha se četla opravdu sama díky tomu jak Celie píše dopisy, prostě tak jak jí narostla pusa. Život Celie nebyl lehký a je těžké o tom číst ale nutí to člověka přemýšlet. Trošku jsem se zasekla na dopisech od Nettie u kterých se člověk musel víc soustředit. Dozvídáte se tu nějaké věci o otroctví, o Afrických kmenech a podobně. Postavy jsou tu skvělé a barvité, například Sofie mi přirostla k srdci. Všem, které zajímá a baví tématika černochů, určitě doporučuji. Krásná obálka i předsádka.

Román je velmi silným příběhem utlačované černé ženy. Celie nemá téměř žádná práva a je nucena muže ve svém životě poslouchat na slovo. Příběh je to smutný, ovšem později se Celie díky pomoci své "kamarádky" staví na své vlastní nohy a my můžeme pozorovat nárůst sebevědomý a také získání vnitřní ženské síly, která se nebojí mužům postavit. Velmi se mi líbilo, jak rodina zde vždy drží při sobě a to i tak, že spolu vychází i třeba bývalé manželky či milenky. Rodinná soudržnost pro mne byla velmi inspirativní. Chvíli jsem si zvykala na styl psaní, který je velmi jednoduchý, například je zde úplná absence uvozovek a slova jsou gramaticky špatně psaná. Tento fakt ovšem dal větší uvěřitelnost, že dopisy psal někdo, kdo nemá nijak vysoké vzdělání. Kniha ziskala dvě nejdůležitější literární ceny a byla i zfilmována Stevenem Spielbergem. Knihu doporučuji všem ženám, které si myslí, že je jejich život těžký. Po přečtení jistě svůj názor přehodnotíte. :)

Během čtení prvních několika stránek jsem si nebyla jistá, zda chci pokračovat, protože co si budeme, je to drsné. A než jsem si stihla udělat jasno, dej mě úplně vtáhl. Na nespisovný styl psaní jsem si zvykla hned a kniha mi rozhodně něco předala a jsem moc ráda, že jsem ji přečetla.

Nedoporučuji

Mě se kniha moc líbila. Znal jsem to jen jako skvělý film Purpurová barva. Ten se mi líbí také a kniha mě rozhodně nezklamala. Doporučuji si jí přečíst. Nebudete litovat.