Recenze na knihu
Plavec z Osvětimi Renaud Leblond

Ještě teď mi běhá mráz po zádech. Úžasné vyprávění života Francouzského Žida Nakache, původem z Alžírska. Vypráví o plavání, které jako malý nesnášel, kvůli svému strachu z vody. O překonání. O příjezdu do Francie jako nadějná budoucí hvězda. O nových rekordech, které za život udělal. O olympijských hrách. Také o nenávisti, svém uvěznění a nakonec převozu do Osvětimi. Tam si našel kamarády, podnikali nebezpečná dobrodružství za která by je zabili. Když už si myslel, že přijde záchrana, donutili je k pochodu dlouhým 75 km a čekal je odjezd do dalšího tábora Buchenwald. Tam je později zachránili Američané. "Arťom" se vrací zpět do Tolouse, kde později zjišťuje, že jeho dcera Annie byla zabita v plynové komoře druhý den po jejich příjezdu do Osvětimi. O své ženě nikdy nezjistil, co se jí vlastně stalo. Nakache žil dlouhý život poznamenaný koncentračním táborem, až nakonec umírá při tom, co nejvíce miloval. Tuto knihu mohu doporučit všem.

Přečteno za jeden večer.

Kniha se čte jedním dechem.

“Vylézám z hrobu. Nechte mě se zase spojit se světem živých. A potom se pokusím znovu plavat.” Alfred Nakache bol chlapec, ktorý sa bál vody a predsa v sebe našiel silu ten strach prekonať. Stal sa z neho výnimočný plavec, rekordér, známy po celom svete. Prežiť Osvienčim chcelo nie len silu tela, ale aj ducha. Stratiť svojich blízkych, vyrovnať sa s tou stratou a neúnavne žiť život ďalej je mnohokrát ešte ťažšie. Napriek tomu, že kniha bola z témy, ktorú preferujem, so silným príbehom, nejako vo mne nevyvolala väčšie emócie, ale to neznamená, že vám ju neodporúčam. Nie každá kniha týkajúca sa holokaustu nás musí nutne rozplakať. Plavec z Osvienčimu vás prevedie životom človeka, ktorý tvrdou prácou na sebe dokázal obdivuhodné veci a to si zaslúži úctu a uznanie. A možno, ak sa bojíte vody, práve on vo vás vyvolá túžbu ponoriť sa do nej, cítiť ju a nechať sa ňou unášať…

Příběh Alfreda Nakacheho nese paradox, který by v čistě fiktivním románu mohl působit jako nepravděpodobné klišé: chlapec z alžírského městečka Constantine trpí patologickou fobií z vody. O pár let později tentýž člověk překonává světové rekordy na plaveckých šampionátech, reprezentuje Francii na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 a tisk ho oslavuje jako „Arťoma“ či „vodního démona“. A přesto se jeho neuvěřitelný fyzický i mentální triumf v roce 1943 protíná s tou nejtemnější brutalitou, jakou kdy lidstvo zkonstruovalo. „Plavat neznamená jen pohybovat rukama a nohama ve vodním živlu. Pro Alfreda Nakacheho znamenalo plavání dýchat, definovat svou existenci a nakonec – uchovat si poslední zbytek lidské důstojnosti tam, kde lidskost úplně přestala existovat.“ Renaud LeBlond nevytváří klasický beletrizovaný dokumentární tón. Vstupuje do vnitřního světa muže, jehož tělo bylo trénováno k dokonalosti. Jeho styl sice ideální nebyl, měl však štěstí, že trenéři nelpěli na bezchybné technice, ale stavěli na jeho mohutné postavě a rozsahu pohybu. Díky tomu podával maximální výkony, které mu později posloužily jako biologický nástroj k přežití v továrně na smrt. Knihu autor staví na střídání světla a tmy, života na prosluněném pobřeží a přežívání v mrazivém bahně Osvětimi. Hloubková analýza dějových linií Struktura románu je postavena na principu paralelního střihu, což je jeden z nejvýraznějších stylistických prvků celé knihy. Autor nepostupuje pouze striktně chronologicky, ale vědomě konfrontuje dva absolutně odlišné světy. Linie vzestupu a svobody (Alžírsko – Paříž – Toulouse) Tato část knihy je plná dynamiky, vůně Středozemního moře a nadšení ze sportu. Sledujeme malého Alfreda, jak zápasí s traumaty z dětského zážitku v moři, jeho proměnu pod vedením trenérů, přestěhování do Paříže, kde se setkává se svou životní láskou Paulette, i jeho fenomenální úspěchy na národních a mezinárodních přehlídkách. Vzduch však postupně houstne. Přicházejí první nacistická nařízení, antisemitismus v tisku, zákaz startu pro židovské sportovce a postupné ořezávání osobní i profesní svobody. Přesun do Toulouse je sice chvilkovým nadechnutím v relativně bezpečné zóně, avšak neúprosná smyčka gestapa se nekompromisně stahuje. Linie pádu a peklo (Drancy – Osvětim-Březinka – Buchenwald) Ocitáme se v dobytčím vagonu směřujícím na východ. Vteřina na selekční rampě v Osvětimi rozděluje Alfreda od manželky Paulette a malé dcerky Annie. Od této chvíle se pro Nakacheho stává denní realitou boj o život, vyhýbání se dohledu SS a neustálý strach o to, zda jsou jeho žena a dítě v pořádku. Právě zde dochází k fascinujícímu momentu celého děje: dozorci zjistí, že vězeň s číslem 172763 je slavný olympijský plavec. Je ponížen tím, že je nucen sloužit pro pobavení kádrů SS a skákat do požárních nádrží v táboře pro odhozené předměty. Nicméně tytéž vodní nádrže se pro Alfreda stávají posvátným prostorem – místem, kde pod záminkou zábavy pro vrahy tajně plave pod hladinou, trénuje své plíce a dokazuje sám sobě, že jeho duše zůstala nezlomena. Psychologický rozbor hlavních postav Jedním z nejvlivnějších aspektů knihy je ztvárnění lidské psychiky v hraničních situacích. LeBlond nevytváří ploché hrdiny, ale postavy z masa a kostí. Alfred Nakache („Arťom“) Charakterový profil: Mimořádně disciplinovaný, introvertní, ale vnitřně neuvěřitelně silný muž. Psychologický vývoj: Z vystrašeného chlapce se stává sebevědomý šampión. V koncentračním táboře prochází hlubokou dekonstrukcí identity – jeho tělo vyhubne na kost, avšak sportovní dril, zvyk překonávat fyzickou bolest a vnitřní slib rodině z něj činí nezničitelnou entitu. Jeho vztah k vodě se během románu proměňuje: ze strachu se stává vášeň, z vášně nástroj slávy a z nástroje slávy poslední útočiště před šílenstvím. Paulette Nakache Charakterový profil: Milující, obětavá a elegantní žena, která tvoří stabilní zázemí pro Alfredovu kariéru. Význam v příběhu: V románu působí jako maják světlých vzpomínek. Pro Alfreda představuje v táboře hlavní mentální motor – myšlenka na ni a dcerku Annie je jediným důvodem, proč neztrácí vůli žít a vstává do mrazivých apelů. Kolektiv vězňů a spolutrpitelů Význam v příběhu: LeBlond citlivě vykresluje společenství vězňů a ukazuje, že nikdo nepřežije Osvětim sám. Drobná gesta solidarity – podělení se o kousek chleba, varovný pohled před kontrolou SS nebo sdílená vzpomínka na domov – tvoří morální protiváhu vůči sadismu dozorců. Plavecká komunita a soupeři Význam v příběhu: Během své krátké, ale bohaté kariéry potkává Alfred pestrou škálu postav. Autor zachycuje nejrůznější charaktery – od věrných přátel přes rivaly, na které je třeba si dát pozor, až po udavače, kteří se tváří jako kamarádi, ale pro vlastní úspěch udělají cokoliv. Dojmy, emoce a atmosféra díla Při čtení Plavce z Osvětimi čtenář prožívá širokou škálu emocí, i když je autorův styl spíše odměřený. Pokud ale text dokáže vyvolat pocit bezprostředního fyzického stažení hrdla, je to právě v momentech z koncentračního tábora, kde samotná absurdita a syrovost situace nepotřebuje přehnaný patos. Kontrast světa před dráty a za nimi: Nejsilnější emoce nevycházejí pouze z popisů táborového utrpení, ale z přechodů mezi vzpomínkami. Čtenář pociťuje hlubokou úzkost a nespravedlnost, když po kapitole plné slunce na pařížském koupališti následuje scéna mrazivého pochodu smrti. Fyzikalita utrpení i pohybu: Autor velmi detailně pracuje s popisem tělesnosti. Zatímco v první polovině knihy cítíte sílu svalů, rytmus dýchání a ladnost záběrů ve vodě, v druhé polovině pociťujete chlad vody v nádrži, pálící plíce, mozoly a neustálou tupou bolest hladu. Pocit nezlomnosti: I přes přítomnost všudypřítomné smrti a tragédie kniha nepůsobí jen destruktivně. Je prosycena hlubokou úctou k lidskému duchu. Moment, kdy Alfred plave v táborové nádrži pod pohledy SS a pod hladinou si uchovává svou vlastní svobodnou mysl, patří k nejsilnějším pasážím moderní válečné literatury. Hodnocení knižního zpracování Pozitivní ohlasy a pochvaly Neobvyklý úhel pohledu: Musím vyzdvihnout, že jde o málo známý, ale autentický příběh reálného olympionika. Motiv sportu jako prostředku psychického přežití působí svěže a unikátně. Inspirativní poselství: Oceňuji neuvěřitelnou vůli Alfreda Nakacheho, který se po válce dokázal vrátit k závodnímu plavání a dokonce znovu reprezentovat Francii. Emoční dopad: Kniha ve mně zanechala hlubokou stopu tím, jak odhodlaně Alfred bojoval a nevzdával se, i když mu osud zrovna nepřál. Výhrady a kritika Novinářský odstup: Renaud LeBlond píše poměrně nezaujatým, spíše žurnalistickým stylem, proto od něj nelze čekat hluboké psychologické ponory do emocí ani rozvláčné vyprávění. Emoce čtenáře pramení spíše z drsnosti samotných událostí než z autorova jazyka. Je to trochu škoda, protože větší emoční vklad samotného autora by příběhu slušel a přinesl by ještě silnější zážitek. Chaotičtější skoky v čase: Poměrně rušivé bylo přeskakování mezi časovými liniemi, což se projevovalo zejména v první třetině knihy. Podrobný přehled plusů a mínusů Plusy (+): Fakta a autenticita: Kniha je založena na reálném životě Alfreda Nakacheho a zachovává historickou přesnost bez zbytečného přikrašlování. Mimořádný motiv vody a sportu: Silná metafora plavání jako nástroje k překonání fobie, dosažení slávy a nakonec fyzického i psychického přežití v táboře. Strukturní kontrast: Střídání světlých vzpomínek na Alžírsko/Paříž s brutalitou Osvětimi vytváří silné narativní napětí. Dynamické tempo: Kniha sice nepůsobí jako typicky dojemný nebo sentimentální příběh, ale nutí vás číst dál, abyste poznali další osudy plavce z Osvětimi. Představení zapomenutého hrdiny: Kniha vrací do povědomí veřejnosti jméno sportovce, jehož osud byl na dlouhá desetiletí neprávem opomíjen. Mínusy (-): Přílišný odstup autora: Žurnalistický styl vyprávění může občas vytvářet odstup mezi čtenářem a postavami, což snižuje emoční dopad některých klíčových momentů. Zkratkovitost vedlejších postav: Postavy mimo hlavní rodinu (spoluvězni, trenéři) dostávají méně prostoru a zůstávají spíše v pozadí. Neoznačené časové skoky: Rychlé přechody mezi minulostí a přítomností bez jasných kapitolních předělů mohou občas způsobit krátkodobou dezorientaci v ději. Nenaplněný potenciál: Příběh Alfreda Nakacheho v podání Renauda LeBlonda zůstal do jisté míry jen v rovině stručného seznámení s touto postavou, což je škoda – příběh měl potenciál na ještě hlubší zpracování. Závěrečné hodnocení a verdikt Plavec z Osvětimi není pouhou další knihou z prostředí holokaustu. Je to hluboké smeknutí klobouku před lidskou houževnatostí, tělesnou i mentální sílou a schopností najít ostrůvek svobody i v tom nejtemnějším místě na Zemi. Renaud LeBlond vytvořil dílo, které čtenáře provede celou škálou pocitů – od obdivu a nadšení přes mrazivou úzkost až po hluboké dojetí z lidské nezlomnosti. Pokud hledáte biografický román, který spojuje sportovní vášeň s mrazivou historickou realitou a nabízí neuvěřitelný příběh skromného hrdiny, je tato kniha jednoznačnou volbou.