Recenze na knihu
Po stezkách Raynor Winnová

Autorka v této úžasné knize popisuje neuvěřitelnou cestu dlouhou kolem 1500 km, kterou pěšky absolvovala spolu se svým manželem Mothem - ze Skotské Vysočiny až domů do Cornwallu. Počin o to obdivuhodnější vzhledem nejen k věku manželů (58 a 61 let), ale hlavně k Mothově neurodegenerativní nemoci, která neúprosně postupuje...A jelikož už jednou Mothův stav pomohla zlepšit dlouhá pěší cesta, vydávají se na tuto náročnou stezku naděje... Tak toto byla pecka Úchvatné popisy krajiny, kterou Raynor s Mothem procházejí, fyzické útrapy, psychické propady a vzlety...Nádherná, inspirativní knížka o odhodlání, houževnatosti, naději...a přírodě, samozřejmě. A taky zamyšlení nad dnešním světem a tím, kam se lidstvo ubírá...

Manželský pár Raynor a Moth se vydávají na cestu. On je nemocný a již v minulosti mu pomohlo splynutí s přírodou. Vydají se po stezkách i divočinou, ujdou 1500 kilometrů a přiblíží nám nádhernou krajinu, ale i své pocity. Toto je již třetí knížka v pořadí, ale musím se přiznat, že jsem nejdřív úplně nepochopila, že knihy na sebe navazují, takže jsem předchozí nečetla. Díky tomu teď však vím, že jdou číst i samostatně, neboť z textu pochopíte vše podstatné. Po dočtení je mi ale jasné, že si potřebuji přečíst vše, neboť to bylo vskutku nádherné čtení. Hned v úvodu jsem si pobrečela, číst o nemoci je vždy bolavé a tentokrát mě to dost zasáhlo. Byla jsem proto ráda, že se Raynor a Moth velmi brzy vydali na cestu a začalo se řešit mnoho dalšího. I když zamyšlení nad smrtí nás tu stále provázelo. Ale většinou tu poznáváme krásy přírody, soudržnost lidí na cestách, sílu a odhodlání. Knížka se mi opravdu dobře četla, okamžitě mě vtáhla, nemohla jsem se od ní odtrhnout a v příběhu mi bylo moc dobře. A nesmím zapomenout ani na nádhernou obálku, která doslova láká k přečtení. Je to kniha pro všechny milovníky přírody, pochodů, trailů, ale i pro ty, kteří rádi cestují jen v knihách. Po dočtení máte chuť vyrazit někam na cestu, alespoň na krátkou procházku.