Recenze na knihu
Krev pro divoženku Kristýna Sněgoňová

Že mě Krev pro divoženku bude bavit jsem čekal, ale že až tolik rozhodně ne. Krev pro rusalku, na kterou tahle kniha navazuje, jsem četl již před nějakou dobou, ale ukázalo se, že mi bohatě stačilo pamatovat si základní kostru. V této knize se autorce povedlo alternativní historickou realitu s přítomností rusalek, meluzín a dalších druhů víl dovést téměř k dokonalosti. Oceňuji i vysoký stupeň atmosféričnosti, kdy se autorce povedlo přenést mě zpátky v čase do osmdesátých let. Líbilo se mi i propojení s prvním dílem skrze některé postavy i osvědčený formát služebních parťáků. Navíc hlavní hrdinka Eliška Blažková mě svou dobrosrdečností a naivitou bavila ještě o chlup více, než deprimovaný Stolbenko v prvním díle. Sněgoňová touhle sérii opět dokazuje, že je možné napsat kvalitní fantasy i ve zcela českých reáliích, kde vystupují postavy jménem Vilemína Sudová apod. Ne fakt, tyhle jména víl mě vždycky donutila se uchcechtnout. Příběh sám o sobě je uvěřitelný a moc hezky graduje. Finále je výborné a oceňuji, že se povedlo udržet otěže a nikterak to nepřehnat. V tomto odstavci jsem plánoval knize něco vytknout, ale ono upřímně není moc co. Takže přeskočím zrovna k závěru. Jde o prakticky perfektní pokračování série, přesto se však dá bez problémů přečíst i samostatně, protože návaznost je spíše volná. Dávám tentokrát bez jakýchkoliv pochybností plné hodnocení a doufám, že se dočkáme dalšího dílu z tohoto světa, kde by vám éterická rusalka nejraději sežrala xicht.

,,Můžeš mít strach, ale nesmíš ho dát najevo. Nemusíš být silná, ale ony musí věřit, že silná jsi." Eliška Blažková, která je již rok členkou Centrály speciálních činností, se touto radou řídí každý den ve službě. Každý den, kdy stojí proti některé z nich. Protože, ať už stojíte proti divožence, rusalce nebo meluzíně víte, že silnější rozhodně nejste. A že holýma rukama nemáte šanci zachránit si ani vlastní život. Jenže právě Elišce se stane něco, čemu nemůže jen tak uvěřit. Jak to, že právě ona dokázala sama divoženku zabít? Kde se v ní taková síla vzala? Dokáže tohle tajemství odhalit? A jak moc to ovlivní křehké soužití lidí a víl? Na tohle pokračování jsem se vážně moc těšila. Těšila jsem se na Dominika, Léto, a na to, co bylo dál. Příběh mne tedy na začátku malinko zarazil. Neocitáme se totiž v Centrále speciálních činností v Brně, ale na malém slezském oddělení. I postavy jsou úplně nové. Nebudu lhát, na začátku jsem z toho byla malinko rozmrzelá. Pak jsem se ale pořádně začetla, do toho opět naprosto perfektního příběhu, a autorce jsem všechno odpustila. Začala jsem poznávat Elišku, její rodinu i spolupracovníky a poměrně rychle jsme si k sobě se všemi našli cestu. Když se pak ve vedlejších rolích ukázalo i pár postav z prvního dílu, moje spokojenost byla úplná. Příběh je opět zajímavý. I když po předchozím díle již není tak moc překvapivé, jak se některé věci budou vyvíjet. Některé scény byly vážně dost předvídatelné. I tak jsem ale hltala každou stránku a fandila Elišce, aby vše včas i ona rozlouskla. Opět musím upozornit na poměrně brutální morbidni scény. Kdo máte slabší žaludek, rozhodně se Vám může čas od času pěkně protočit. Oproti prvnímu dílu musím vyzdvihnout perfektní chemii a humor mezi hlavní postavou a jejím kolegou. Vážně často jsem měla na obličeji vyčarovaný úsměv od ucha k uchu. Tohle se vážně povedlo. Prostě to jiskření, pošťuchování, chemie, to všechno bylo z knihy cítit na sto honů. Na rozdíl od prvního dílu se tedy skvěle povedl i konec. Žádné uspěchané a zjednodušené závěry. Tohle bylo top. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐,5/5

Jestli jsem u minulého dílu tvrdila, že se dvě třetiny knihy vlekly, tak tohle bylo čiré utrpení. Jasně, určitě je potřeba navodit okolní situaci a pro někoho, kdo začal divoženkou to asi smysl dává, ale já už spoustu věcí znala z předchozího dílu, takže bych 1,5 třetin z knihy mohla klidně umazat a zhustit to do té půlky třetiny, která by mi zbyla a následně pokračovat třetinou poslední, ve které se nám vrátí postavy z původního dílu a kniha konečně nabere nějaký spád a tempo, ačkoli celkově obsahuje méně akce, než první díl. Nicméně, je třeba říct, že autorka opět překvapila zvratem, který jsem nečekala. Možná to bylo ale tím, že jsem jen začala ztrácet pozornost na detaily tím, jak moc jsem se u prvních dvou třetin modlila, ať už to skončí. 😀 A to třeba říct, že je tato kniha kratší, než Krev pro rusalku. No, nejsem si tím z hlediska čtenáře úplně jistá. 😀 Dále třeba podotknout, že by se kniha dala zkrátit i o to, jak Eliška uvažuje nad tím, co skvělého vlastně dokázala, přitom to zas až tak velikánský zázrak nebyl. Jasně, chápu, určitě ji to mohlo napadnout, párkrát, ale ona nad tím přemýšlela skoro každou volnou chvíli, pomoc. Také je krásně vidět, proč autorka spolupracuje na sci-fi série, jelikož by se dalo říct, že i tato kniha je trošku sci-fi. Minimálně tedy více, než Krev pro rusalku, což ale rozhodně neřadím do mínusových bodů. Pro někoho by to dokonce mohl být důvod, proč si knihu přečíst. Ke světu opět nutno říci, že ho velmi oceňuji, jelikož se v této knize nepotkáme s klasickým fantasy světem, plným draků, čarodějnic a upírů, ale zabrousíme do světa rusalek, meluzín, divoženek a dalších druhů víl, což bylo příjemným překvapením, jelikož já osobně jsem se s něčím podobným potkala jen u L. Ortegy.

Wau, super pokračování rusalky

Kniha je velice čtivá, má švih a námět úžasný.