Recenze na knihu
Kronika jednoho šílenství Jaroslav Čechura

Z knihy mám nepříjemný dojem, že jde spíš o ospravedlnění čarodějnických procesů existencí pochybné sekty a polidštění osoby inkvizitora Bobliga. Copak je reálné v minulé době cestovat desítky kilometrů na Petrovy kameny, aby se údajné čarodějnice účastnily žranice a oddávaly se sexuálním orgiím? Většina žen se nacházela v již starším věku, měla jistě jiné starosti a práci. Copak je možné vážně zranit, nebo dokonce zabít pomocí rourky (foukačky) a hrášku nebo hostií vytvarovanou do kuličky člověka? A podobných nesmyslů je v knize mnohem víc. Tohle si nevinně odsouzené a upálené, nebo jinak zabité ženy i muži rozhodně nezaslouží. Autor knihy mě velice zklamal, nechápu, jak může něčemu takovému věřit.

Některá hodnocení knihy která jsem četl jsou úplně mimo mísu. Někteří považují za relevantnější zdroj informací je zřejmé považováno jistě hezké a hodnotne dílo národního umělce ČSSR, avšak stále jen beletristické dílo. Nesnižují kvalitu knihy ani filmu kladivo na čarodějnice, ale tato je přece jen z jiného i soudku. Autor se zdržuje většiny komentářů a jen překládá do srozumitelne podoby fakta vyctena z archivu. Těžko se to hodnotí dnešnímu člověku, zvláštně, tortura byla součástí "právního" systému. Ateistovi či neznámému katolické věrouky absolutně nedochází jak velký přečin a jak velký problém je zneuctění posvěcené haotie. Podle katolické nauky to skutečně tělo Kristovo. A když už nic tak tento první čin který nelze asi nijak zpochybnit je významný. Nemluvně o nevinných obětech, když vinu z pohledu soudu určuje právní rámec. V knize je uveden jiný dílčí pribeh - znásilnění byl potrestán stětím. Jednalo se o znásilnění vězněné. Uvědomme si že se pohybuje v úplně jiné době v úplně jinem právnim rámci. Stejně tak cesta na Petrovy kameny - jistě je to daleko zvláště pro našince který kvůli pár metrům chůze raději volí metro. Ale v té době lidé konali poutě pěší poutě třeba ať do Říma. Kajincici chodili boso. Mě zklamala jediná věc,.a to že bylo velmi málo věnováno příběhu děkana Lautnera. A myslel jsem že v tomto ohledu bude dostatek písemného materiálu. Samotná postava Lautnera mě překvapila už v knize Kladívo na čarodějnice. Byl to velmi liberálně smýšlející kněz, rozhodně na tu dobu. Kněz věřící v Boha že by měl pochybnosti o satanovi a nebo jej bagatelizoval to jsem vnímal jako spíše jistý obraz doby vzniku díla. Ale že nedbal na doporučení biskupa že tím že si vydržuje mladou sličnou kuchařku a hospodyni... to mi přišlo příliš. Řekl bych že to by dostal "poradny kartáč" i v dnešní době a pokorný služebník Boží by sklapl podpatky a splnil co mu bylo uloženo. Ale i to bude zřejmě jen autorská invence. Jinak považuji za velmi pravděpodobné že se skutečně jednalo o sektu. Zřejmě nějakou sektu vyznávající rituály z předkřesťanské doby,napojené se sexuálními orgiemi. Není bez zajímavosti to co autor uvádí že v naprosté většině se jednalo o němce. Podobné excesy uctívání pohanských božstev se dělo i jinde. A církev se tomu snažila zabránit právě vysvecovanim, stavbou božích muk, křížu, nebo kapli (Radhošť v Beskydech) Nikdo neschvaluje upalování ale je třeba nahlížet na věci tak jak jsou. A toto je přesně důvod proč nemám rád příliš fantaskní beletristická díla na podlaldr historických událostí, je to cesta jakou je přepisována historie v poveeoni lidu.