Recenze na knihu
Ani ne pět minut Hana Raduličová

Tento příběh jsem zhltla. Bylo mi z něj tak neskutečně smutno. Hlavní hrdinka Anna prožívá své poslední chvíle v domově důchodců. Nemocná se srdcem a Alzheimerovou nemocí. Vzpomíná hodně na svoje mládí, většinou je smutná a duchem nepřítomná, ale při jedné z posledních návštěv se synem Lukášem řekne nahlas věty, kterým Lukáš nerozumí…"ani ne pět minut" a Baška Voda. Co znamenají? Lukáš nikdy své matce nerozuměl. Byla uzavřená, odpovídala jen na otázky. Ošetřila a postarala se o ně. O něho a jeho sestru Janu. Ale milovala je? Víc si rozuměl s otcem. Po smrti své matky dostává v tašce věci. Krabičku s dopisy, které jeho matce psala babička a fotku, na které je mamka se svou kamarádkou a dvěma kluky. U moře, místo Baška Voda. Ukazuje fotku tátovi, ale ten si vymýšlí, že tam byli v červnu, přestože na fotce je psaný datum srpen 1968. Lukáš pozve na dovolenou svou dceru Moniku, kterou po svém rozvodu vídá málo. Vydávají se na cestu do Chorvatska do Bašky a obeznámí ji s částí, kterou zjistil. Domnívá se, že měla maminka v Chorvatsku milostný románek. Ano i ne. Kniha je vyprávěná i vzpomínkami Anny, které se prolínají s vyptáváním Lukáše. Seskládá si postupně celou pravdu. Některé věci je nejlepší nechat spát. Jenže Lukáš už potřeboval znát pravdu. Nemohl jinak. Opět mi zasáhla srdce. Skvěle napsaný román o rodinném tajemství.

Lidské osudy a rodinné kořeny mohou mít svá temná místa a ovlivnit hned několik generací. Když umírala Lukášova matka, stále zmiňovala místo Baška Voda. Po její smrti se Lukáš rozhodl odhalit tajemství a vydává se se svou dospívající dcerou do Chorvatska. Autorčiny předchozí knihy – Esterčini otcové a Láska za ostnatým drátem – jsou velice oblíbené. Dlouho jsem si chtěla některou z nich přečíst, ale než se tak stalo, dostala se mi do ruky její novinka Ani ne pět minut. S velkým očekáváním jsem se do knihy pustila, bohužel však velké nadšení se nekoná. Když se ponoříte do příběhu, za chvilku si myslíte, že víte, jak to celé dopadne, ale autorka si se čtenářem pěkně pohrává. Věřte, že nic, co se na první pohled zdá jasné, tak nemusí být. Děj graduje a šokuje. Střídají se tu vypravěči i doba. Moc mě bavily ty části, ve kterých vzpomínala Lukášova matka na to, co prožila. Se samotným Lukášem jsem měla velký problém – od začátku knihy mi byl nesympatický a bohužel se to za celou dobu příběhu nezměnilo. To hodně ovlivnilo mé dojmy z knihy. Jak je u autorky obvyklé, narazíme tu na velmi vážné téma. Já osobně hodně prožívám, když čtu o podobných situacích. Tady mě to však nezasáhlo a obávám se, že to bylo právě kvůli tomu, jak mi nesedl hlavní hrdina. Toto je však můj osobní problém a věřím, že pokud se do Lukáše dokážete vcítit, tato kniha vás rozhodně zasáhne.