Recenze na knihu
Orgány nepatří do nebe Renata Kalenská

Úžasné čtení, zajímavé. Smekám před panem doktorem

Kniha Orgány nepatří do nebe pro mě byla mimořádně silným a zároveň velmi náročným čtením. Ne proto, že by byla špatně napsaná – právě naopak. Je napsaná tak otevřeně, syrově a pravdivě, že se před ní nedá schovat. Musela jsem ji místy odložit a jednotlivé příběhy zpracovávat postupně, po částech. Zvlášť kapitoly týkající se dětí byly pro mě emočně těžké – bolest, nespravedlnost a bezmoc, které z nich vystupují, se nedají jen „přečíst a jít dál“. Nutí zastavit se, nadechnout se a dát si prostor. Velkou hodnotou knihy je její lidskost. Nejde jen o fakta o transplantacích, medicíně nebo systému, ale především o konkrétní lidské osudy – dárce, příjemce i jejich rodiny. Autor(ka) nesklouzává k senzaci, naopak zachovává respekt, cit a důstojnost, což činí čtení ještě silnějším. Je to kniha, která bolí, ale má smysl. Otevírá téma, o kterém se často mlčí nebo se zjednodušuje, a ukazuje, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí – a jak obrovský význam mohou mít rozhodnutí učiněná v těch nejtěžších chvílích. Orgány nepatří do nebe není čtení na jeden večer ani „pro zábavu“. Je to kniha, která člověka zasáhne, zůstává v něm a nutí přemýšlet. A právě proto je důležitá.