Recenze na knihu
Vlku zaslíbená Hannah Whitten

Dějová linka fajn, ale dost zdlouhavé

Knížka mě velmi mile překvapila, celkový požitek byl úžasný. Je velmi rozkošná a miloučká a díky tomu rychle utíkala.

Co na tohle dílo říct, než že šlo o velké zklamání. Ke knize jsem se dostal v rámci společného čtení, jinak bych po ni asi nesáhnul. A v úsudku bych se nemýlil, protože Vlku zaslíbená u mě aspiruje na nejhorší knihu roku. Postavy jsou z velké části celkem ploché. Po dočtení románu si neumím představit jejich chování v různých situacích, de facto je vůbec neznám. To je vždycky špatné. Nicméně tohle ještě nebylo to nejhorší, co mě vytáčelo na maximální úroveň byl způsob vytváření konfliktů k posunu děje. Toho bylo dosahováno prostě tím, že postavy zadržují, dalo by se říct, životně důležité informace. Zcela bezdůvodně, nebaví se spolu, nekomunikují. Proč sakra ? Tohle je fakt nejtrapnější způsob jak děj posouvat. Mezi další negativa se dá s klidem zařadit neustále se opakující scéna záchrany jedné z postav v lese, naprosto nedostatečná světotvorba, nebo čistě náhodná magie. Na více než 400 stranách se nedozvíme vůbec nic o zvycích nebo kultuře Valledie (krom faktu, že druhorozené dcery posílají do lesa). Co třeba dělají se syny ? Jak je možné, že Valedie jako zcela nesoběstačný stát existuje (dozvíme se maximálně, že jí všichni platí daně na základě mytické náboženské představy) ? Co se magie týče, je zcela nepropracovaná, bez systému a náhodná. Slouží autorce pouze jako způsob dosáhnutí potřebného rozuzlení/posunutí kdykoli zrovna potřebuje. Nevysvětlitelné vidiny ? Magický pohled mimo les ? Proč všechno tohle, proč nemá magie nějaká jasně definovaná použití a omezení ? Jeden z nejhorších přístupů k magii, které jsem četl. Nejsem zrovna fanoušek ani znalec romantické literatury, takže romantický aspekt nechci příliš kritizovat. Nicméně musím říct, že pro mě mezi Redou a Eamonnem bylo chemie méně než mezi chlebem a paštikou. Vůbec jsem se do romantické linky za celý román nedokázal jakkoli vcítit. Závěr byl přehnaný, se zcela zbytečnými zvraty a porušením doposud platných pravidel lesa. Ani tady mě autorka nikterak neoslovila. No, abych zakončil komentář pozitivně, tak poukážu na to, že se mi docela líbil nápad s Divým lesem a Říší stínu. Zajímavé bylo také využití vlastní krve k rozličným věcem. Celkově dávám 2/5 a pokud někdy vyjde pokračování, tak se mu vyhnu obloukem.

Čekala jsem od knihy více. Zdlouhavé popisování přírody mě někdy nudilo. Ale celkově kniha nebyla špatná. Zvláštní příběh.

Nevím, ono asi nenadchne ani neurazí. Já čekala na něco do 110.stránky, nedočkala jsem se :).

Utahané a zbytečně přehnané popisování mě extrémně nudilo. Opravdu sem se nutila to dočíst.

Skvělá obálka, zajímavá synopse... táhlo mě to k tomu a asi jsem měla příliš vysoké očekávání, ale příběh působí dost vykořeněně (😉). Zdá se, že knížka netušila, jestli má být typickou romanťárnou pro dospívající, nebo "temná fantasy" pro už ty dospělejší, ale na YA byly romantické scény chvílemi docela dost žhavé (ale ne explicitní) a z dark fantasy tam bylo jen trochu nějaké krve. Působí to nedotaženě. Reálie světa měly potenciál, ale příběh mi nezachránily. Bylo to.. fajn.

Prvorozená je pro trůn předurčená. Druhorozená Vlku zaslíbená. A Vlci patří Divému lesu. ~~~ Prvorozená Nei má tedy vládnout Valleydii, zatímco Druhorozená Reda má být kněžkami obětována Vlkovi z Divého lesa. Les za to ochrání obyvatele Valleydie před příšerami, které v něm přebývají. Zároveň všichni doufají, že urozená oběť obměkčí krutého Vlka natolik, že propustí Pět králů (bohů), kteří v Divém lese kdysi zmizeli. Nei se toto předurčení nelíbí a snaží se přijít na to, jak se vyhnout osudu a jak uchránit svou sestru. Reda se však příliš nebrání. Cítí totiž, že se v ní probouzí zvláštní síly, ze kterých má strach. Bojí se, že je nedokáže ovládat a že jimi nechtěně ublíží svým blízkým. Divý les jako by pro ni proto byl to správné místo, i přesto že v něm najde svou smrt. Nebo že by tomu nakonec bylo jinak? Co když je vyprávění chův nepřesné a některé z příběhů, které si předávají obyvatelé Valleydie, jsou dokonce mylné? A co Vlk - je skutečně takový, jakého jej popisují staré zkazky? ;o) Autorka se při psaní inspirovala klasickými pohádkami, jako je Červená Karkulka a Kráska a zvíře. Pozorný čtenář si jistě všimne i náznaků dalších pohádek. Příběh je ale promyšlený, není to žádná slátanina. Děj zpestřuje pozvolná romantická linka, která ale není vůbec otravně přeslazená, jak jsem se původně trochu obávala. Místy by dle mého příběh mohl mít rychlejší spád. Pár pasáží popsaných z pohledu Nei mě nebavilo tolik, jako části s Redou. Reda společně s Vlkem jsou mými oblíbenými postavami (holt tajemní kluci mají vždycky něco do sebe =D). Líbilo se mi vykreslení temné atmosféry Divého lesa a využití jeho magie. I přes drobné výtky jsem s knížkou byla spokojená a už se těším na další díl. :o)

Tady kniha nemá moc dobré hodnocení a mě přitom moc bavila. Vždycky když vidím břízu tak si vzpomenu na strážní stromy. Příběh mi přišel nápaditý. Žádní draci a elfové, bylo to něco nového. A hezky se to četlo, autorka píše poutavě. Někomu ty detailní popisy asi vadí, mě pomáhají si vše lépe představit. Možná díky tomu mě to tak bavilo.

Miluju. Fantasy moc nečtu, ale chtěla bych začít víc. Tahle knížka byla boziii❤️. Nedalo se od ní odtrhnout a opravdu mě to vtáhlo do děje. Moc jsem se těšila co bude dál. Postavy jsem si zamilovala. Eamon je trošku mrzutý a odtažitý ale postupem času jsem ho poznala a bylo to krásné. Nemůžu se dočkat až se dozvím jak to pokračuje a jak to dopadne s její sestrou. Opravdu velice doporučuji❤️

Příběh se mi líbil. Postavy mi byli sympatické a kniha byla velice originální. Přesto mám pár výtek. Příběh se mi bohužel dost táhl. Na můj vkus to bylo málo akční a takové... pomalé? Možná jsem jen náročná čtenářka, ale tak jsem to cítila. (I když konec byl velice slušný) A taky mi přišlo, že se autorka inspirovala některými drobnými detaily knížkou Krutá krása. Ale pro čtenáře, kteří tuto knihu nečetli to nic neznamená. Abych ale tuhle knihu jen nehejtila, tak musím říct, že příběh byl opravdu promyšlený a zápletka moc hezká. Sice jsem hned věděla kdo je záporák, ale i přesto jsem byla i párkrát překvapena. Knížka sice byla pro mě táhlá, přesto ale hezká.

Za mě skvělá kniha, která mě po celou dobu čtení nenechala vydechnout. Určitě se k ní vrátím...

Postavy v knize mi přišli velmi sympatické, jen mi přišlo že to bylo takové ufňukané a hrozně se to táhlo.

Vlku zaslíbená je skvělá YA fantasy, která originálním způsobem zapracovává známé pohádky. Předně musím pochválit to, nakolik se příběh odlišoval od původní předlohy - autorka dokázala přijít s nepředvídatelnou zápletkou, sympatickými hlavními hrdiny a zajímavým pojetím (přírodní) magie. V tomto ohledu mi knížka trochu připomínala "Ve stínu hvozdu" od Naomi Novik, což byla jedna z mých favoritů loňského roku. Oproti zmíněnému stand alone románu se však Hannah Whitten rozhodla pro rozsáhlejší formát - sérii. Autorka se vyžívá v lyrických popisech, což hned ze začátku navodí správnou atmosféru. Obzvlášť kontrast barev, chutí, vůní a materiálů výborně zapojuje smysly čtenáře, čímž ho doslova vtáhne do děje. Po pár set stranách však může množství popisů (často i opakovaných frází) vyvolávat pocit, že se příběh zbytečně táhne. Já si autorčin styl psaní maximálně užívala, přesto přiznávám, že by drobné proškrtání neuškodilo. Na druhou stranu větší rozsah se pozitivně odrazil v důkladnější práci s charaktery. Ve výsledku se mi kniha opravdu líbila, přestože Hvozd nepřekonala. Na pokračování série se určitě chystám a jsem ráda, že mě nadšené recenze k prvnímu dílu přivedly.

Kniha mě zaujala anotací a těšila jsem se na ni, bohužel mě docela zklamala, alespoň ze začátku. První polovina se táhla, druhou polovinu vylepšila akce a city a nemohla jsem se odtrhnout. Ač byla kniha čtivá, vadily mi opakující se popisy a myšlenky.

Kniha poutavá, dobře se četla. Myšlenka příběhu zajímavá. Moc se mí líbilo.

Chvilku mi trvalo než jsem se začetla, začátek mi přišel trochu zmatečný,ale pak už jsem knihu nedovedla odložit. Neotřelý příběh s nečekaným koncem.

Zabitý potenciál a nuda.

Až na často se opakující slovní spojení fajn oddechové čtení,hezká romantická linka.Podle mě originální fantasy. Nezklamalo a doufám že ani druhý díl z této duologie nezklame.

První trůnu předurčena, druhá Vlku zaslíbena. Reda má tu smůlu, že se narodila jako druhá. A jako druhorozená žije celý život s vědomím, že až přijde její chvíle, bude obětována Vlku. Nejprve vzdoruje, nechce se smířit se svým osudem, pak se ale uvnitř ní začne probouzet magie, které se i ona sama bojí. A tak začne v cestě do Divého lesa vidět příležitost, jak ochránit své blízké před touto neovladatelnou silou. Když se nakonec do Divého lesa vydá zjišťuje, že nic není tak, jak ji po celou dobu říkali. Je opravdu Vlk ten, koho by se měla bát? Ačkoli má tato kniha jistě hodně fanoušků, mne si bohužel nezískala. Čekala jsem retelling na motivy Červené Karkulky. Jisté prvky z Červené Karkulky v knize sice byly, ale mnohem více jsem zde viděla převyprávění Krásky a zvířete, kterých je nepočítaně. Ve finále se k tomu, aby toho snad nebylo málo, přidal i retelling na Sněhurku. A tak nakonec z příběhu vznikla slátanina těchto tří pohádek. Autorka mě nepřesvědčila vlastně téměř ničím. Dialogy byly plytké, mnohdy naprosto zmatené a zbytečné. Děj se neustále opakuje. Svět byl představen takřka nulově. Magie neměla žádný pevný řád. Dokonce mi místy přišlo, že si ji autorka ohýbá tak, jak ji právě vyhovuje. Prostě jen proto, že může. Po utahanějším začátku, kde je nám představována pouze Reda a její dvojče Nei, jsem se hodně těšila na Vlka. A tady nastalo další zklamání. Vlk se zkrátka vůbec nechoval jako vlk, žádný alfa samec, sebevědomý jedinec s egem až do vesmíru, kterého jsem čekala. Spíš unavený, životem ztrápený mučedník. Postavy nebyly vůbec dobře vykresleny. Přišly mi až příliš ploché a vlastně jsem si žádnou z nich neoblíbila. Navíc mnohdy jsem měla pocit, že trpí schizofrenií. Během pár řádků dokázaly hned několikrát změnit na něco názor. Krvavá magie by byla zajímá, ale způsob, kde si na skoro každé stránce někdo podřezává žíly, mi byl krajně nesympatický. Suma sumárum. Nápad fajn, ale provedení zkrátka nedostatečné. Hodnotím: ⭐,5/5