Recenze na knihu
Neděle odpoledne Viktorie Hanišová

Za mě úžasná kniha,která se četla sama. Velmi silný příběh jedné nešťastné rodiny a pak závěrečné rozuzlení... Za den přečteno

4,5* Další kniha z pera autorky, která mě vždycky dovede svým námětem překvapit a následně především zaujmout a nepustit, dokud nedočtu. Další ze skvěle zpracovaných knih, kde si nejprve čteme (nejdelší část knihy) pohled syna, následně matky a nakonec otce, kde se kruh uzavře. Největší sdělení, které podle mě kniha předává, je, že spolu stále nedovedeme komunikovat. Upřímnost a otevřenost by tady byla velmi žádoucí a účinná. Na druhou stranu všechny hlavní postavy měli své nelehké osudy, takže bojovali často sami ze sebou či se svými "démony". Knížku moc ráda doporučím, je to opravdu um takto napsat knihu.

Teo nemá snadné dětství. Nechodí do školy, jeho matka ho učí doma, navíc s ní musí navštěvovat komunitní náboženské centrum. Otec je věčně v práci, a navíc každou neděli vždy odjede. V dospívání si Teo najde nové kamarády a jeho vztah k rodičům se začne měnit. Příběh sledujeme z pohledu Tea, jeho matky i otce. Každý nám svůj příběh převypráví po svém a my si tak postupně dáváme dohromady nelehký obraz jedné rodiny, kde je dusí tajemství, o kterém se prostě nemluví. Autorčiny knihy mám moc ráda. Smutné, temné příběhy mě v jejím podání moc baví. Postupné odhalování toho, co se vlastně děje. Temné myšlenky. Depresivní pocit. Ani tady tomu nebylo jinak, do příběhu jsem se ponořila, nemohla jsem se od něj odtrhnout a potřebovala se dozvědět, co se děje v neděli odpoledne. Chtěla bych dát pět hvězdiček, ale nemohu. V knize byly nějaké momenty, které mi vadily. Nejvíce asi když Teo dospěl, tak kam se ubíral jeho život. To mi tam nesedělo, nebavilo mě to. Skvělé naopak bylo, že jsme pohlédli i do dětství rodičů a dozvěděli se tak, jaká traumata si sami nesou už z dětství. Každopádně Viktorie Hanišová zůstane i nadále mou oblíbenou autorkou a budu se těšit na každou její další knihu.

Mám ráda knihy, které ve mně rezonují ještě nějakou dobu po přečtení, kdy na knihu musím myslet a přemýšlet pořád dokola o konci. Přitom tahle začíná tak nevinně vyprávěním malého kluka, který toho moc ze života nemá, je jen zavřený doma a přemýšlí, jaké by to bylo mít kamarády a žít normální život. Pak se ale začne rozjíždět příběh a přidávají se vypravěči - matka a otec. Příběh pak dostává zcela nový spád. Kluk dospěje, pak dostáváme pohled a historii života matky a nakonec otce a nečekané rozuzlení a jak to všechno vlastně bylo. Co dělal otec každou neděli odpoledne? A proč odcházel? To se dozvíte až na posledních stranách a stojí to za to!

Asi s žádnou knížkou jsem doteď neměla takový problém, jak ji hodnotit. Po prvních pár kapitolách jsem byla přesvědčená, že ji odložím. Jen díky holkám, které autorku znají a přesvědčily mě, ať vydržím, jsem pokračovala dál. Nechápejte mě špatně, knížka není špatná, ale určitě není pro každého. Mě osobně nejvíc vadilo následující: - 3/4 knížky, které jsou psané z pohledu Tea, jsou psané nespisovnou češtinou (poslední dvě části psané z pohledu otce a matky už jsou psané spisovně). Jasně, má to svůj účel, ale mě se to prostě četlo špatně a nemám to v knížkách ráda. - Je tam hodně popisů něčeho hnusného . Za všechny zmíním jeden případ, kdy si Teo nožem vyříznul bradavici a hodil ji někam na zem. - Nevlastní přímá řeč. Poměrně často čtu v recenzích na různé knížky, že se tento styl psaní lidem špatně čte. Já jsem jedna z nich. Ale to je opět o vkusu. Pozitivně naopak hodnotím, jak autorka dokázala vystihnout atmosféru. Opravdu jsem se cítila bezradně, prázdně, zhnuseně, tak, jak to děj vyžadoval. Při popisu jedné odporné obchodní praktiky mi bylo téměř do pláče lítostí nad podvedenými. Zároveň mě poměrně brzy začalo zajímat, v čem je to tajemství nedělního odpoledne, a to mě nutilo číst dál. Líbily se mi náznaky, kolikrát jsem si myslela, že už to přijde, ale ono zase nic. Podtrženo sečteno, pro mě to nebyla knížka, z které bych byla nadšená a doporučovala ji dál, protože prostě spojuje moc věcí, které nemám ráda. Ale pokud máte autorku rádi, znáte její styl nebo vám věci, co jsem uvedla, nevadí, jděte do toho.