Recenze na knihu
Vůbec o nic nejde Barbora Vajsejtlová

Tak za tohle dávám palec nahoru. Ačkoliv nejsem povídkový typ, tak mě tato kniha povídek nadchla. Málokdy se stává, že by mě v knize bavily všechny povídky, ale tady nebylo co vytknout. Povídky mi sedly tématem, kdy ústřední téma jsou vztahy, ať už přátelské, partnerské nebo rodinné a přiznám se, že v tomhle já se vyžívám. Některé povídky byly vtipné, nad některými se člověk víc zamyslel. Líbil se mi styl psaní, představit si danou situaci a vžit se do ní nebyl žádný problém. Co musím také vyzdvihnout, jsou závěry jednotlivých povídek. Často jsem měla o příběhu nějakou představu a posledních pár vět tomu daly najednou úplný jiný ráz a o to víc mě to přimělo nad tím přemýšlet. Od autorky jsem četla už Bokovku, která mě opravdu bavila a jen se mi potvrdilo, že styl psaní autorky mi sedí.

Musím přiznat, že podle obálky bych si knihu nevybrala, je moc hezká, ale nijak mě na první pohled neupoutala. Každopádně ,,nesuď knihu, podle obalu" že? Autorka čerpala inspiraci, na příběhy ukryté v knize, v MHD! Chápete to? Co všechno se tam člověk nedozví a nevyslechne. Povídky měly opravdu říz a u spousty z nich jsem se dost nasmála, u některých jsem měla pocit zadostiučinění, ale musím vyzdvihnout hlavně jednu a tou je Nedělní oběd. Povídka mě zasáhla a je smutné, že tohle se opravdu v dnešní době děje opravdu běžně. Kniha mi zabrala chviličku a četla se krásně. Paní Vajsejtlová, tohle se Vám opravdu povedlo!