Recenze na knihu
Znič to jméno Jana Jašová

Ze začátku jsem se do knihy nutila, mátly mě přezdívky, které tam byly místo jmen postav a jako názvy kapitol. Například Rusalka, Meluzína… Notných pár desítek stránek jsem se v knize ztrácela a říkala jsem si, že by nemusela být zrovna pro mě. Ztrácela jsem se v postavách a prvně pro mě byl děj hodně zmatený, nechápala jsem pointu některých věcí a chvíli mi styl autorky neseděl. Pak jsem se však ke knize vrátila znova a začala jsem více knize rozumět. Děj začínal být zajímavý. Jenže sice mě kniha držela v napětí a oblíbila jsem si pár postav, ale v závěru musím říct, že bych knihu neřadila nikam vysoko. Avšak pár pozitiv - kniha měla od začátku dobrou zápletku. Sice jsem to zjistila až později, ale pak jsem pochopila jaká je to spletitá pavučina mezi postavami. Tajemství a intriky a vraždy. Moje detektivkářské srdce z toho požitek mělo, ale ne ten kýžený.

Chce to čas, nebo chápavého partnera či partnerku. Jakmile začnete číst, jste lapeni. Vše musí jít stranou. Jak jsem psala již u předchozích knih autorky, pět hvězdiček je málo.

Kniha je hustý psycho, hlavně ke konci, kdy se začíná vše rozmotávat. Do té doby podezírám více osob. Na začátku mi vadilo v kapitolách „podkapitoly“ s názvy Rusalka, Meluzína, Bludička, Sudička, Nymfa,… ač tam byli i jména a mělo čtenáře uvést rychleji do kontextu, s kterou postavou právě jsme, mě to moc rušilo. Zapamatovala jsem si jen Rusalku a Meluzínu, hlavní hrdinky. Po cca 60 stránce už mi to nevadilo, už jsem věděla, kdo je kdo. Pak už jsem vlétla do příběhu plnou silou. Rozplétala nitky minulosti spolu s Klárou. Co mi trošku přišlo divný, že na to, co se kolem Kláry dělo, „nešťastné náhody“, se bála docela málo. I to, co se postupně dělo v celém Krounově by mi stačilo, abych šla na policii a to i kdyby si měli myslet, že mám moc bujnou představivost. Moc jsem si oblíbila Daniela, Jonase. Oba takový správný chlapi. Danielovo starání se o cizí holky se jen tak nevidí. To mě opravdu dojalo. Meluzínu Elu alias Gábinu jsem v něčem dokázala pochopit. Sociální sítě a potřeba like na její fotky. Neměla v životě moc lásky. S tím vším ostatním, co provedla, to už nechápu. Líbí se mi vykreslené myšlenky, pocity všech postav v knize. Hlavně pak Ely a Terezy. Blízké mi bylo prostředí, kde se příběh odehrával. Východní Čechy. Sice bydlím kousek dál, ale popsané věci by dost dobře seděli i na naši oblast. Konec byl super napínavý, bylo mi jasný, že knihu jen tak neodložím, ale já bych potřebovala vědět, co se stalo s Elou? Klára vím, ale já musím vědět i o druhé sestře. Že by autorka chystala druhý díl? Nebo si má čtenář domyslet. Knihu určitě doporučuji, udržuje v napětí, moc dobře se čte.

Znič to jméno okouzlí nádhernou obálkou a překvapí fantastickým vnitřkem. Kniha je čtivá, každá z hlavních postav má svoji vlastní přezdívku, ke kterým jsem si že začátku musela napsat tahák, abych se orientovala. Ale ději to vůbec neubližuje a společně tak odkrýváme jednotlivá tajemství každé ženy, která se nebezpečně prolínají v nejedno velké rodinné drama. S každou další kapitolou chcete vědět víc. Jen konec mi přišel lehce uspěchaný a dalších pár stránek navíc by mu neuškodilo.

Klára je žena před čtyřicítkou. Žije v Německu, 15 let má jednoho partnera, učí na univerzitě. Do zahraničí v podstatě utekla po dramatech doma, která vyvrcholila tragickou smrtí její matky. Teď ale zemřel její otec a Klára se vydává do rodného domu. Setkává se se svou mladší sestrou, která si postavila byznys na Instagramu a svých třech dětech s třemi různými manžely. Zároveň je tu stále osudový muž Daniel a pošramocený vztah s kamarádkou Majdou. A už od Klářina návratu se všechny postavy dostávají do dynamické spirály akcí a ohrožení. První polovina knihy se trochu táhla. V průběhu každé kapitoly se střídají pohledy hlavních postav, ale part každé postavy není uvozen jejím jménem, ale jakýmsi nickem. Tam jsem si popravdě na lepík napsala, kdo je kdo, abych se neztratila. Pak se kniha ale neuvěřitelně rozjede. A poslední třetina je prostě bum bum bum. Knihu pak máte v podstatě přilepenou k rukám, v očích sirky dlouho do noci, protože tohle se musí dočíst. Tohle bylo skvělé. Postavy jsou trochu na facku, ale to je realita. Jen se mi teda obrací žaludek z jednoho ze "vztahů" Meluzíny. Ale k tomu nechci psát spoiler.

Ze začátku jsem se vůbec nechytala, pletly se mi postavy (Rusalka, meluzina…) to mi fakt nevyhovovalo a nedával mi smysl zvolených přezdívek postav. Po čase jsem se ke knize vrátila, zajímaly mě zápletky příběhu, to jako jediné hodnotím kladně - bylo napínavé a čtivě psané. Ke konci se to ale na můj vkus zbytečně táhlo. Spousta stránek byla bezvýznamným tlacháním a konec byl jen tečkou za dalším zklamáním - právě po tom tlachání bych spíš ocenila méně strohý konec. Škoda.