Recenze na knihu
Vražedné sklony Greenová Cass

Kniha se mi četla velmi dobře..žádná nuda..mohu doporučit

Kniha se mi moc líbila. Nečekané zvraty. Četla se velmi dobře.

Kniha se mi moc líbila .Od začátku jsem si říkala ,že vím kdo má ty vražedné sklony a byla jsem překvapená, když přišlo rozuzlení. Knihu jsem přečetla jedním dechem

Je léto 2018... Manželé Elliott a Anya se chystají na hudební festival, zrovna má hrát jejich oblíbená kapela Foo Figthers... Oba se moc těší, vše probíhá v pohodě do chvíle, kdy Anya z ničeho nic prohlásí, že je jí špatně a že chce domů. Koncert se sice ještě ani pořádně nerozjel, ale co se dá dělat. Od této chvíle začne být spousta věcí podivných... Podivná záležitost s otcem jednoho z Elliottových žáků, ještě podivnější situace, která vyústí k Ellitottovu pádu z kola a cihla, která v noci prolétla oknem do jejich domu. A divně se chová i sama Anya: změna telefonního čísla, její útěky k rodičům... A k tomu fakt, že se jim stále nedaří počít vytouženého potomka. V knize se střídají dějové linie Elliotta (ta jediná je vedená ve vypravěčském stylu Ellovými "ústy"), pak linie Irene a Liama, sem tam ještě stránka - dvě vzpomínek (čích, to časem vyplyne z děje) Irene je matka dvou synů: Liama a Michaela. V roce 2003 najde doma Irene vzkaz od Liama, že musí odjeta ať ho nehledá. A slehne se po něm zem. V roce 2018 zmizí i Michael. Irene se od jeho přítelkyně dozví, že nejspíše se vydal hledat Liama. Irene se pustí tedy do pátrání po Michaelovi... Cca od půlky knihy už člověk tuší, kam to celé směřuje, ale přesto se najde pár zvratů a hlavně člověk chce vědět proč, proč, proč... V polovině knihy zároveň dojde k prolínání linií Ella a Irene, přidá se linie Liama, aby se posléze skládačka začala rýsovat více a více. A zapadnou i dílky "vzpomínkové" linie. Elliott i Anya mají v minulosti něco, co jeden před druhým tají. Oba si jeden druhého vybrali v podstatě s tím, že si mysleli, že ten druhý je lepší... A příběh je o tom, který z nich má v sobě více temnoty. Díky názvům kapitol, kde je vždy uvedeno jméno, roční období a letopočet se nemusíte bát, že se ve spletitém příběhu ztratíte, postav tam zase tolik není, aby se pletly... Jediné, co mě kapku mrzelo, tak to, že se hlavní podezřelá osoba dala odhalit dost brzo. Pokud jste detailista jako já, tak mě to trklo až díky jednomu malému detailu vlastně téměř na začátku a už jsem se na každý další pokus autorky o to, svést mě "ze stopy" nenechala přetáhnout. Ale jak jsem zmínila, zas až tak moc to nevadilo - děj měl po celou dobu co nabídnout... Některé události jsem záměrně vynechala, protože by ti, co se teprve číst chystají, přišli od pár momentů překvapení. Konec dopadl z poloviny jak jsem čekala, a z poloviny naštěstí ne tak úplně, jak jsem čekala - ale byl neosekaný, nezanechal žádné nedořešené otázky...