Recenze na knihu
Údolí havranů Barbara Erskinová

Už jsem kdysi četla její knihu Dům ozvěn, o kterou jsem přišla tak, že jsem ji půjčila dál... Pak jsem už tak nějak na autorku nenatrefila, až nyní, a to díky "abecední čtenářské výzvě", neboť jsem potřebovala knihu na písmeno "Ú". A nelituji... A slibuji sama sobě, že si "posvítím" i na další její knihy a nanovo si seženu i zmíněný Dům ozvěn... Sice na "duchařinu" moc nejsem, ale když je dobře propracovaný příběh, ráda po takové knize sáhnu. Autorka umí dobře stupňovat děj tak, že vám vůbec nevadí, že se to odehrává ve dvou časových rovinách, je to přehledné a není nouze o napětí. V tomto případě osud svede dohromady ženu ze současnosti (Jess) a ženu z prvního století našeho letopočtu (Eigon). Jedna je učitelka, druhá dcerou krále. Obě však prošly stejným zlým zážitkem. Nechybí špetka nadpřirozena v podobě jasnovidectví či komunikace s duchy (nebojte se: žádná nudná tabulková seance), z počátku jen vizuálně, ke konci pěkně z očí do očí. Něco se dalo odhadnout, něco vyloženě překvapilo, ale líbí se mi zakončení tak, abych si mohla příběh v klidu vychutnat a netrápit se nezodpovězenými otázkami. Postav je samozřejmě v knize daleko více, než ty dvě zmíněné ženy, ale nemá smysl je zde vypisovat: bez přečtení příběhu samotného jsou vám stejně k ničemu...

Kniha mě příjemně překvapila svým spádem, napětím a důmyslně propletenými časovými rovinami. Za sebe rozhodně doporučuji.