Recenze na knihu
Tapetář Ema Labudová

Tapetář, novinka, která vyhrála Literární cenu Knižního klubu a myslím, že právem. Příběh dvacetiletého Irvinga, který žije v Manchesteru v 50. letech minulého století. Irving nám ukazuje svůj život, vrací se do rodného Whitby na pohřeb svých rodičů a tím i vzpomíná na vše, co ve Whitby prožil. Knížka je celá vyprávěna právě Irvingem, který nám postupně odhaluje svá tajemství, představy i své vnímání života. V příběhu se střídá současnost s minulostí, není to nijak odděleno, ale je to velice dobře napsané, že se v ději neztrácíte. Nečekejte jednoduchou oddechovku, knížka Vás donutí se zamyslet. Určitě je kniha srovnatelná se zahraniční prózou a těším se, že autorka brzy přidá další knihu. A mimochodem je pro mě až nepochopitelné, jak něco tak vyspělého mohla napsat tak mladá holčina. Super!

Nebylo to špatné, ale nadšená nejsem. Znovu bych nečetla.

Originální příběh mladého gaye Irvinga z Manchesteru v 50. letech. Velmi dobře vykreslená špatná situace homosexuálů v tradiční a prudérní společnosti z doby před uvolněním v 60. letech, která je odsuzovala, kriminalizovala, odsouvala je na okraj společnosti. A s tím vším se musí mladý Irving poprat v hledání sebe sama, a ještě navíc se musí vyrovnat se smrtí rodičů, kteří ho na prahu dospělosti vyhnali z domova (a on je přesto miloval a hrozně ho bolelo, že se ho zřekli), a také se svými psychickými problémy. Při četbě jsem si uvědomil, jak moc se společnost za těch pár desítek let proměnila, a že jsem moc rád, že žiji o pár desítek let později. Dobře a originálně napsaný příběh, musel jsem ale pozorně číst, abych se neztratil v častých změnách času a prostoru při vyprávění. Ale příběh mě vtáhl a pak jsem si už užíval, jak si autorka hraje se slovy, obraty a výrazy, v knize je také poměrně hodně drsné poetiky i jazyka. Kniha tak není jednoduchá na čtení, a určitě ne každého zaujme. Všechny postavy kolem hlavního hrdiny jsou dobře vykresleny a jsou jedinečné a zajímavé, z nich vyčnívá Španěl Federico. Škoda, že se autorka se podrobněji nevěnovala vztahu Irvinga a Zeva i když byli evidentně partneři, kniha neobsahuje žádné intimnosti mezi nimi, a kromě každodenní rutiny ani bližší popis jejich vztahu. Jednu hvězdičku dolů dávám kvůli pár věcem nepatřícím do děje a do reálií ponurého Manchesteru 50. let, jehož atmosféra byla ale jinak vykreslena velmi dobře