Recenze na knihu
Šarlatové písmeno Nathaniel Hawthorne,Alena Dvořáková

Zajímavý příběh o statečné ženě.

Silný příběh, který dobře ukazuje, že i když se lidé povyšují nad jiné, tak to ještě neznamená, že jsou lepší. Příběh o hrdé a a zásadové ženě, která toho hodně zakusila. Jí jsem obdivovala, i když za to podle mě ten kněz nestál.

Prokousat se začátkem je těžké. Dokonce bych doporučila prvních sto stran přeskočit. Jinak zbytek knihy se mi líbil.

Po přečtení jsem byla strašně zklamaná. Když jsme ji probírali ve škole moc mě zaujala, ale nakonec jsem se do jejího přečtení musela až nutit.

Kniha mi doma ležela už nějaký pátek a jen díky #klasikomilove jsem se konečně odhodlala ji přečíst. Musím říct, že prolog byl dost náročný a zdlouhavě popisný a věřím, že hodně lidí by dokázal i odradit. Kdo ale vytrvá a dostane se k samotnému příběhu nebude zklamaný. Šarlatové písmeno je dílo se zajímavým námětem u kterého ale bohužel nemusí čtenářům vyhovovat styl jakým je napsané. Když se ale prokoušete někdy až zdlouhavým vyprávěním odhalíte smutné životní příběhy tehdejších lidí. Převážně Hester, hlavní hrdinky příběhu, která byla donucena nosit Šarlatové písmeno. Celý děj je pak protkaný láskou, zbabělostí a pokrytectvím. Dle mého kniha rozhodně za přečtení stojí a nelituji, že jsem ji přečetla. Byla pro mě milým překvapením.

Boston, sedmnácté století, úzkoprsá morálka, pro nás až nesmyslná pravidla. Hlavní hrdinka Hester porodí nemanželské dítě a nepřizná, kdo je jeho otcem. Společnost jí odsoudila a zanechala na okraji společnosti. Příběh o vině, trestu i odvaze. Tato klasika se mi dlouho vyhýbala, ani na škole, ani později se mi nedostala do ruky a upřímně musím říci, že jsem doposud Šarlatové písmeno neznala ani z doslechu. Díky skvělé skupině Klasikomilů, poznávám díla pro mě méně známá a jsem za to moc ráda. Tato kniha mě ihned zaujala svou anotací, mám ráda takovéto příběhy, ale nakonec jsem se při čtení trochu potrápila. Co se týče prologu s názvem Celnice, který má padesát stran, tak to pro mě bylo kruté se tím prokousat. Kdybych knihy odkládala, tak ji možná odložím hned po pár stránkách. Naštěstí jsem vytrvala a poté již přišel na řadu samotný příběh. Ten mě opravdu zajímal, chvílemi jsem byla i napnutá, kam nás autor povede dál. Bavily mě zmínky o léčitelství, které bylo v sedmnáctém století opravdu jiné. Líbil se mi postoj hlavní hrdinky, líbilo se mi odhalení otce (i když, kdo je otcem odhalíte sami velmi brzy). Co mě nebavilo, tak dlouhé popisy, časté úvahy a méně akce. Ale to už tak u klasiky bývá. Celkově bych to shrnula jako knihu se zajímavým námětem a kdyby byla sepsaná jako povídka (kterým se autor především věnoval), bylo by to naprosto skvělé. Nemohu opomenout nádherné zpracování. Tato řada CooBoo Classics je prostě vyvedená.

Nádherná i smutná