Recenze na knihu
Obr z mlhy Jerome Loubry

Po velmi originálním ÚTOČISTI, ze kterého jsem si sedla na zadek, jsem věděla, že chci číst vše, co tento autor napíše. Jeho styl mi neskutečně sedí. Už když jsem brala tuto útlounkou knihu do rukou, věděla jsem, že zde se zklamání konat nebude! Obálka se moc povedla a příběh v knize ještě víc! „Bylo nebylo v jedné zapadlé vsi stvoření, jemuž se říkalo Obr z mlhy. Přicházel vždy v noci, když měsíc zastřely mraky a domy olizovala vlhká mlha, unášel děti, které pak už nikdy nikdo nespatřil.“ Tato stará pověst celý příběh doprovází a naši dva sympatičtí vyšetřovatelé duo S+S Stan a Sarah se pouštějí za honbou sériového vraha Obra z mlhy. Oba dva s příběhem něco spojuje, Stan již jednou v minulosti v roce 1998 po Obrovi z mlhy pátral, ale neupěl… a teď v současnosti (rok 2013) když se nám Obr z mlhy vrací na scénu je vyšetřováním pověřena Sarah a Stan ji pomáhá. Pro oba je to řešit případ, kde umírají děti složité – Stan má dvě děti a Sarah se o ně pokoušela, ale doteď se nezadařilo. Příběh není jen o vyšetřování, hodně se zde dozvíme o minulosti, ale i o současnosti obou hlavních vyšetřovatelů – mám ráda, když se o hlavních hrdinech dozvím i něco z jejich soukromí. Nevím, jak to autor dělá, ale jeho příběh byl i tentokrát velmi čtivý, dech beroucí, nervy drásající, šokující… četla jsem s otevřenou pusou, a než jsem ji stihla zavřít, příběh skončil! Nenudila jsem se ani na vteřinu! Moc doporučuji všem thrillerovým fanouškům! Moc se těším na další knihu, kterou autor napíše.

Četli jste od autora Útočiště? Pak vás tenhle kousek nesmí minout! Obr z mlhy je kraťounká kniha plná napětí, zvratů a skvělých popisů jak prostředí, postav, tak různých situací. Už i anotace slibuje setkání s mytickým obrem obrovských rozměrů, který vraždí dětí. V knize se střetávají dvě časové linie. Rok 1998, kdy je nalezeno tělo malého chlapce, a pak rok 2013, kdy vyšetřovací tým dopadá tohoto nelítostného vraha a snaží se při výslechu zjistit jakékoliv podrobnosti a detaily z jeho řádění. Ale to se nedaří. Tento francouzský spisovatel si hraje s naší myslí každou jednotlivou stránku. Máme zde dva detektivy Sarah a Stana, oba mají své osobní démony. Trochu už mě to přestává bavit. Detektivové, co mají problémy s alkoholem, léčí se s nějakou jinou závislostí, někdo jim umřel a oni se s tím nedokážou vyrovnat. Mám na vás otázku – existuje vůbec thriller, kde tohle není? Kde je vyšetřoval pozitivně naladěný člověk, co je na světě rád? Když se vrátíme k Obrovi – ten příběh je tak strašně čtivý! Krátkost celého svazku v kombinací s touhle čtivostí má však za následek to, že knihu přečtete za den bez mrknutí oka. Což je škoda, protože je to fakt dobré. Svěží, plné zvratů a rychlých spádů v každé stránce.