Recenze na knihu
Slunečnice Sarah Winmanová

Túto knižku, som pri objednávke z Grady dostala ako darček. Ja strašne nerada píšem záporné recenzie, ale hovorím si, že táto nebude vyslovene záporná. Skôr to je o hraniciach, čo sa týka čítania. Ja som si u tejto povedala dosť, na stej strane. Bol to trojuholník, ktorému som nechcela porozumieť. Pre mňa, bude vždy symbolika lásky muž a žena. Muž, muž alebo žena a žena, to u mňa nenachádza pochopenie. Nejdem sa vyjadrovať k orientácií, vždy bude na to milión názarov.

Příběh o lásce, o přátelství, o tom, jak může být život nespravedlivý a krutý, o bolestných ztrátách, a hlavně, o slunečnicích. Vůbec jsem netušila, co od této knihy mám čekat. Ani po přečtení anotace jsem nebyla chytřejší, podle obalu jsem čekala young adult, ale to to také nebylo. No, a nakonec jsem i po přečtení lehce zmatená. V této knížce najdeme spoustu bolesti ve všech možných podobách. O nalezení i ztrátě, o smíření i odpuštění. Je v ní hledání sama sebe i snaha o pochopení ostatních. Je neskutečné, co vše může jeden člověk prožít a čím si musí projít, než dojde ke svému cíli, ke svému pochopení. Takováto témata ráda vyhledávám a čtení takových knížek mě fakt baví, ale tahle mi úplně nesedla. Myslím, že můj problém byl styl, jakým je napsána. Přijde mi to jako jeden velký tok myšlenek, ve kterých skáčeme v čase i v místě. Navíc v polovině knihy se změní vypravěč a my tak některé pasáže čteme znovu, jen pohledem někoho jiného. Bohužel mi kniha nedokázala předat emoce, ač je to kniha v podstatě jen o emocích. Vůbec se mě to nedotklo. Zajímavá kniha se zajímavým námětem, ale bohužel ne pro mě. 3,5*/5*