Recenze na knihu
Dům za zdí David Mitchell

Rok 1979 byl pro mě hodně matoucí a nevěděla jsem jestli se mi chce číst dál. V roce 1988 to začalo dávat smysl a já byla napjatá kam se příběh bude ubírat dál. S každou stranou a každým rokem byl příběh lepší a lepší a ten konec mě opravdu překvapil. Skvělá kniha ke které se jednou určitě vrátím. Jedna z nejlepších knih, co jsem za tenhle rok přečetla.

3,5* Z autora jsem vždy měla nějakou obavu, tentokrát jsem knihu ale přečíst "musela" a jsem ráda za zkušenost. Prvních pár stran jsem si musela dát dokonce 2x, abych se vůbec dokázala začíst a pochopit, ale pak už to frčelo, knížka mě pohltila, bavila mě, velmi si především cením námětu knihy, ale konec pro mě byl opět takový neuchopitelný. Dvakrat jsem jej už ale nečetla :-) Rozhodně jsem ráda, že jsem tvorbu tohoto autora ochutnala, ale více jej pravděpodobně vyhledávat nebudu. K přečtení toto netradiční dílko doporučit můžu.

Tuto knihu jsem našla náhodou v knihovně , když jsem hledala nějaký duchařský příběh. Musím říct že se mi velice líbila , je to takový misteriozní , hororový , duchařský příběh. Kniha má pouze pět kapitol a 148 stran. Takže je to velmi útlá kniha.Příběh mě vtáhl a musela jsem vědět jak to dopadne a moc se mi na knize líbí že to není takový ten příběh šťastný až do smrti ale je to tajemné a zlověstné. Hodně opravdu hodně se mi líbilo jak to dopadlo , mám ráda knihy a filmy co nekončí zrovna šťastně a tady je to takové půl na půl aspoň takový s toho mám pocit. Kniha ve mně zanechala velké emoce a je to teď jedna z mích oblíbených.

Tuto knihu jsem našla náhodou v knihovně , když jsem hledala nějaký duchařský příběh. Musím říct že se mi velice líbila , je to takový misteriozní , hororový , duchařský příběh. Kniha má pouze pět kapitol a 148 stran. Takže je to velmi útlá kniha.Příběh mě vtáhl a musela jsem vědět jak to dopadne a moc se mi na knize líbí že to není takový ten příběh šťastný až do smrti ale je to tajemné a zlověstné. Hodně opravdu hodně se mi líbilo jak to dopadlo , mám ráda knihy a filmy co nekončí zrovna šťastně a tady je to takové půl na půl aspoň takový s toho mám pocit. Kniha ve mně zanechala velké emoce a je to teď jedna z mích oblíbených.

Tak vidím, že asi nejsem naladěna na stejnou strunu s lidmi, kteří zde na tento román napsali recenzi, protože já to sice přečetla, ale považuji to za snůšku naprostých nesmyslů, a to výrazivo, to neznám nikoho, kdo by tomuto rozuměl a kdo by byl ochoten to dočíst. Připadalo mi, že to psal nějaký úchylný psychopat a říkala jsem si, aby to na mě nezanechalo nějaké stopy. Snad ne. Pouštím se hned do jiné, NORMÁLNÍ knihy.

Zase jednou vynikajici vykon od Davida Mitchella. Jedinou stinnou strankou tehle knizky je jeji delka. Clovek proste chce vic a muze vic i dostat, kdyz hned po precteni navaze na dalsi mistrovo dilo s nazvem Hodiny z kosti (The Bone Clocks). Jako ve vetsine jeho knizek i tu se stretavame s nekolika lehce souvisejicimi pribehy, ktere vsak nakonec vyusti v uzasne vyvrcholeni.